Články - 2011

Kdyby ve sporu regionálních televizí s Primou ve skutečnosti nešlo o stovky milionů korun, byla by to vlastně docela legrace. V argumentaci regionů i Primy se vyskytují zaznamenání hodná přirovnání.

„Situace se tak v podstatě dá připodobnit tomu, jako kdyby se majitel trafiky, která léta těžila z blízkosti autobusové zastávky, snažil prostřednictvím úřadů donutit dopravní podnik, aby provozoval zastávku i nadále v blízkosti jeho trafiky, přestože autobusy už nahradilo metro,“ prohlásil kupříkladu generální ředitel TV Prima Marek Singer. Trafika asi mají být regionální televize, autobus proměněný na metro asi Prima. Tahle metafora se panu generálnímu – jak by řekl hradní klasik – opravdu, ale opravdu nepovedla.

Když už zůstaneme u autobusů, je to daleko spíš tak, že na lince, kterou provozovaly regiony, dovolily jezdit primáckému autobusu. A za to si nárokovaly a nárokují obsadit v autobusu ve své režii jednu řadu sedadel. To, co Prima nyní předvádí, není žádné přesednutí na metro, nýbrž pouhá výměna cedule na autobusu, provázená vyhozením toho, kdo jim na lince umožnil jezdit.

To výkonný ředitel RTA Pavel Zuna byl v rozhovoru pro Médiář – po mém soudu – metaforicky vtipnější a přesnější: „To, co říká Marek (Singer – generální ředitel televize Prima – pozn. red.) s parazitováním, je méně zdvořilý model z filmu Na samotě u lesa. Mladá rodina se nastěhuje k dědovi Komárkovi do jeho chalupy, nějakou dobu ji s ním sdílejí a postupně zjistí, že kolem domu dělají víc a víc práce a že děda vlastně překáží. A říkají si, jestli uspořádání není přežité, jestli na nich neparazituje. Jenomže oni v tom domečku jsou jedině díky tomu, že slíbili, že tam dědu nechají dožít. V tu chvíli se už nemá právně ani morálně řešit, jestli je to přežité.“

Já k tomu dodávám pouze, že pokud regionální televize skutečně jsou dědou Komárkem, má Prima jistotu, že čiperný stařík zcela jistě zemře nejpozději v roce 2018 s koncem platnosti licence.

Byl to takový hezký eufemistický příměr, když Bolek Polívka kdysi o Rudy Kovandovi, legendárním brněnském zlatém slavíkovi a chráněnci lamželeza Franty Kocourka, prohlásil, že byl „intelektuálně nesmělý“. Obávám se, že stejnou intelektuální ostýchavost opět projevil také Jan Potůček, když sepisoval svůj traktát RTA chtěla vypéct Primu, ta ji ale předběhla.

Nějak mi uniká, co je v tom za vypečení, když máte licenci na tři hodiny vysílání denně a ty tři hodiny denně chcete využívat. A to vše za situace, kdy existuje soudní rozhodnutí, že pokud jiná dohoda o dělení času mezi Primu a regiony neexistuje, platí původní licenční uspořádání, tj. tři hodiny denně pro regiony. Spíš to celé vypadá, že jako obvykle popletený Potůček vypekl čtenáře. Však také právní bezvědomí většiny diskutérů na DigiZone, Potůčkových čtenářů, je vpravdě nadstandardní.

17. 12. 2011