Články - 2012 |
Regionální televize ze sítě RTA se ničím neprovinily, mají řádné vysílací licence, přesto od nového roku nemohou do éteru. Nemohou tak dostát svým závazkům, nemohou odvysílat nasmlouvanou reklamu ani magazíny, které připravují pro města a kraje. Konkrétní lidé přicházejí o práci. Škoda narůstá každým dnem. Evidentní příčinou této škody je televize Prima, jež svůj hlavní program s povinností dělit se o vysílací čas s regiony svévolně nahradila prakticky totožným kanálem Prima family bez této povinnosti. Až potud by nám to všem mohlo být jedno, ať si soukromé firmy dělají, co chtějí. Čertovo kopýtko je ovšem v tom, že garantem onoho sdíleného vysílání byl a je prostřednictvím Rady pro vysílání od prvopočátku stát. A pokud odpovědné státní orgány urychleně nezasáhnou, stanou se spoluviníkem. Spor soukromých subjektů se promění v problém České republiky a škodu nakonec nejspíš zaplatí daňoví poplatníci.
Otázka, která asi napadne každého, je, proč zrovna televize Prima by měla povinně spolupracovat s regiony? Vždyť je to přece soukromá firma, tak ať si dělá, co chce. Co jí má stát co přikazovat, aby do svého vysílání pouštěla regionální televize. Správná úvaha! Má ovšem jednu – bohužel, naprosto zásadní – vadu. Regionální televize Primě na krk neuvázal stát. Bylo to přesně naopak. Nabídku, že bude centrálním programem pro regionální televizní vysílání, dala státu sama Prima.
V roce 1994 se totiž společnost FTV Premiéra (nyní přejmenovaná na FTV Prima) účastnila výběrového řízení na satelitní vysílání. To, že k satelitní licenci dostala navíc také právo užívat kmitočty vyhrazené pro terestrické regionální televizní vysílání, bylo právě a jen proto, že učinila veřejný příslib, že bude pro regiony dodávat centrální program. Licence jí byla udělena na 12 let a v roce 2006 na dalších 12 let prodloužena. V právním státě přes to vlak nejede.
Další námitka, jež může padnout, je, že s digitalizací se přece všechno změnilo. Už není nedostatek kmitočtů. Opět správná úvaha! Jenže důvody symbiózy regionů s centrálním programem Primy nikdy nebyli pouze technické, nýbrž také ekonomické. A ty trvají. A navíc – a to je opět zcela zásadní – existuje rozsudek Nevyššího správního soudu, že licenční podmínky, které platily v době analogové, platí úplně stejně v době digitální. V právním státě přes to vlak opět nejede.
Prima se ve své argumentaci odvolává na tzv. liberalizaci vysílání, jež dle zákona nastala s dokončením digitalizace. V duchu stoprocentně pozitivistického chápání práva si ono ustanovení Prima interpretuje tak, že si se svými licencemi nyní může dělat, co se jí zlíbí. Licenci se závazky k regionům poslat k ledu a místo ní používat licenci jinou, takzvaně očištěnou, třeba tu na kanál Prima family, byť s úplně stejným programem.
Rada pro vysílání je nyní v ošemetné situaci. Pokud bude vychytralý postup televize Prima akceptovat či tolerovat, skoro automaticky se stane spolupachatelem likvidace regionálních televizí ze sítě RTA, přičemž hrozící arbitráž si pak stát může prakticky předem odškrtnout jako prohranou. Rada ovšem může také zvolit zcela opačný postup, postup sebevědomého autoritativního orgánu, který nepřipouští vychytralou svévoli. Dle § 21 zákona o vysílání totiž rada může provozovateli jednostranně změnit licenční podmínky.
Sebevědomí, autoritativní strážci éteru mohou s odvoláním na smlouvu o ochraně investic říci: „Milá Primo, nazývej si svůj hlavní program, jak chceš, třeba Prima family, ale licenční podmínku o sdílení vysílání s regiony až do roku 2018, kdy vyprší platnost tvé původní licence, ti ponecháme, i kdyby ses na hlavu stavěla. Vždyť to je tvůj vlastní veřejný příslib. Nedopustíme, aby za tvoji vychytralost museli platit daňoví poplatníci.“
V opačném případě nejspíš opravdu budeme moci sledovat takřka v přímém přenosu další mezinárodní arbitráž.
14. 1. 2012
(Psáno pro Český rozhlas 6)