Žádný argumentační trik! To, že regionální televize, které se spoří s televizí Prima, nemají kde vysílat, je neoddiskutovatelný fakt. Klidně se s Milanem Šmídem (jeho text je zde) vsadím, třeba o boty. A jsem si jistý, že bosky domů půjde on. Takže, Milane Šmíde, napište, prosím, kde dnes může vysílat kupříkladu tento provozovatel vysílání (regionální televize RTA Východní Čechy), jehož povinností je vysílat dle takto znějící platné licence. Ale nepoužívejte, prosím, váš argumentační trik. Totiž, že si okradené televize ze skupiny RTA mohou zažádat o změnu svých licencí. Proč by to, proboha, měly dělat? Vždyť by tím jen stvrdily, že vlastně souhlasí se svým okradením!

Pokud kdokoli argumentuje, že regiony RTA mohou postupovat stejně, jako postupovaly některé primácké regiony (ZAK, Genus, Morava atp.), prozrazuje na sebe, že mu podstata sporu vlastně uniká. V případě vysokoškolského pedagoga Šmída to lze s trochou dobré vůle kvalifikovat jako badatelský omyl, u členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) to ovšem – obávám se – znamená profesní diskvalifikaci pro další působení v regulačním orgánu.

V případě Primy a primáckých regionů byl na obou stranách stejný vlastník. Nikdo zde nikoho neokradl. Změny proběhly za souhlasu celoplošné Primy a jejích vlastních regionů. V případě Primy a regionů RTA jde ovšem o zcela jinou kvalitu vztahů. Na každé straně stojí jiný vlastník. A Prima si prostě ze dne na den přivlastnila vysílací a reklamní čas, který patří někomu jinému. Minimálně do roku 2018 na něj mají platné licence regionální televize ze skupiny RTA. Je tu jeden zloděj a jeden okradený. To je, oč tu běží!  

Od Milana Šmída je nepoctivé, když píše: Z výroční zprávy však jasně vyplývá, že kmitočtové příděly dostala Premiéra, nikoli regiony, což jest poněkud v rozporu se Štěpánkovým tvrzením ze 7. prosince loňského roku, podle kterého „Prima cizopasila na regionálních kmitočtech.“ Kdyby Prima použila Štěpánkovo vidění světa, mohla by tvrdit, že regiony cizopasily na Primě.

Terminus technicus „cizopasení“ nemiluji já, nýbrž novinář Jan Potůček, jenž jím na DigiZone pravidelně nálepkuje regionální televize. Já jsem jen napsal, že s tím cizopasením je to spíš obráceně. Od Šmída je to dvojnásob nepoctivé, protože hned další moje věty v inkriminovaném článku znějí: A když už se uchylujeme do živočišné říše, vůbec nejpřesnější je vynechat cizopasnickou terminologii a hovořit spíše o symbióze. Regionální televize dostaly centrální program, Prima měla zase na čem vysílat, neboť kmitočtů – analogových – byl nedostatek. Suma sumárum: bez regionů by nebyla Prima a bez Primy zase regiony.  

Milan Šmíd se ovšem mýlí i věcně. Jeho exkurs do starých výročních zpráv RRTV je sice hezký, jenže důkaz toho, jak to s těmi kmitočty bylo, musí hledat jinde. Stačí, když si klikne sem (tj. na historickou celoplošnou licenci TV Prima na stránkách RRTV) a v pdf-dokumentu se podívá na stránku sedm. Černé na bílém si zde každý včetně Šmída může přečíst, že oněch 35 kmitočtů, které tehdy Prima obdržela, jsou „kanálové pozice pro regionální a lokální televizní vysílání“.

Naprosto neuvěřitelné je, když Šmíd na důkaz problematičnosti daného uspořádání a implicitně jakoby k tíži regionálních stanic uvádí, že „trvaly na svém právu vysílat v dohodnutém čase a byly schopny vstoupit do vysílání uprostřed jiného pořadu...“ To už je od Šmída hodně silná káva! Kdy jindy tedy – proboha – měly regiony vysílat než v dohodnutém čase? Samozřejmě, že každý divák se naštve, když mu do rozkoukané detektivky či fotbalového zápasu vstoupí regionální „Rumburak“. Jenže zločincem nebyli ti „Rumburaci“, nýbrž Prima, jejíž povinností (plynoucí z licenčních podmínek č. 33 a 34) bylo strukturovat svůj program tak, aby k takovým karambolům nedocházelo. Prima naschvál dělala pravý opak. A dělala to právě proto, aby diváky poštvala proti regionálním televizím. Byla to jedna z nejzákeřnějších prasáren (promiňte, jiné slovo se použít nedá) naší novodobé televizní historie. Pokud to ještě dnes regionům otloukají o hlavu nevědomí diskutéři třeba kdesi na DigiZone, nezbývá než si nad tím útrpně povzdechnout, pokud tím ovšem argumentuje Šmíd, je to intelektuální zločin.

Na jiném místě zase Milan Šmíd píše: Uznávám, že některé argumenty, které Štěpánek uvedl vloni v prosinci na Českých médiích ve své polemice proti TV Prima, a také proti chování Českých radiokomunikací, mají reálný podklad. Bohužel jsou až příliš jednostranně podané.

Fajn. Ale jestliže tedy Šmíd píše, že „některé (mé) argumenty“ mají reálný podklad, znamená to, že některé jiné podle něho reálný podklad zřejmě nemají. Táži se proto: Které? Inkriminovaný článek obsahuje na dvacet zcela jednoznačných a jasných otázek a odpovědí. Může Milan Šmíd jmenovat alespoň jednu, jež nemá reálný podklad?
 
A že to je jednostranně podané? Sancta simplicitas! A on to snad nebyl od Primy jednostranný krok, když si na Nový rok přivlastnila vysílací čas regionálních televizí RTA? To se snad regiony RTA na svém okradení spolupodílely, takže v rámci (povinné) vyváženosti bych je do toho měl také trochu namočit? Takhle to Šmíd myslí? Milane Šmíde, buďte, prosím, opět konkrétní! Čeho se regiony RTA dopustily? Co provedly? Za co si zaslouží kritiku? Prozraďte mi to! Já to nevím.

Šmídovy teoretické úvahy o tom, jak se s digitalizací změnilo technické prostředí, jsou sice také hezké, leč pokud skutečně dojde na mezinárodní arbitráž, nebudou arbitry ani tak moc zajímat podobné teoretické úvahy, nýbrž konkrétní znění příslušných licencí, licenčních podmínek, smluv a pravomocných rozsudků.

A tady jsme u kardinálního problému aktuálního sporu. Judikáty! Často judikáty Nejvyššího správního soudu, které s kauzou souvisejí. Myslím, že na rozdíl ode mne si je žádný z „mediálních“ novinářů, včetně Milana Šmída, nepřečetl. A obávám se, že si je nepřečetli ani všichni členové RRTV, ba dokonce ani soudkyně, která okolo Vánoc shodila ze stolu žádost o předběžné opatření. Taková snůška hloupostí, co nasmolila do svého rozhodnutí, to se opravdu hned tak nevidí.  

Všechny judikáty hovoří ve prospěch RTA. Konkrétně jde o to, že historická celoplošná licence TV Prima je jediná svého druhu (rozuměj: provázaná s jinými licencemi), takže v případě jakýchkoli změn je třeba, aby s těmito změnami vyslovily souhlas i dotčené subjekty. U každého (s prominutím) upšouknutí to RRTV v minulosti – zcela správně a po právu – požadovala. V případě tak zásadní věci, jakou je vrácení licence, na to ovšem radní rezignovali. Až se málem nabízí úvaha, jaký že to deus ex machina a v jaké podobě se to do Škrétovy ulice snesl.

Ano, licenci lze skutečně vrátit. Jenže za podmínky, že skutečně ukončíte vysílání. V případě Primy tu existuje 10 milionů svědků, kteří den co den mohou vidět, že se tak nestalo. Prima jen vyměnila vývěsní štít a úplně stejný program vysílá dál. A Rada pro vysílání na ten podfuk Primě ještě dala razítko. Ohledně svého dalšího postupu přitom měla k dispozici naprosto skvělou právní analýzu od advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. Rada si ji sama objednala. Dlouho jsem něco tak pregnantního, jako vytvořili právníci Pavel Dejl a Radka Felgerová, nečetl. Radní si ovšem s onou analýzou evidentně vytřeli pozadí.   

Dobře vím, jak to na radě chodí. Chápu, že všechny ty letité tahanice okolo sdíleného vysílání už radním lezou krkem, že je to otravuje a že se toho chtěli zbavit. Ale to je neomlouvá. Nepíše se mi to lehce, protože i mezi současnými radními mám pár přátel a známých, ale opravdu si myslím, že ve jménu své vlastní pohodlnosti spáchali hanebný zločin. Složité věci nemají jednoduché řešení. Obávám se, že dříve či později přijde odplata.

19. 2. 2012