Nikdy v historii novodobých česko-slovenských vztahů se něco podobného nestalo. A to jsme zažili období, kdy na náprotivných březích řeky Moravy úřadovaly vlády zcela opačného politického zabarvení. Stalo se to naopak v čase, kdy na Slovensku i v Česku volební matematika podobným způsobem vynesla k moci obdobné pravicové koalice, přičemž předsedové vlád se dokonce rekrutují z partnerských politických stran. A nic na tom nemění ani fakt, že slovenská premiérka má aktuálně nakročeno do politického důchodu. Možná to je právě tím, nicméně přesto platí: tím hůř!!!

Odcházející slovenská premiérka Iveta Radičová se v souvislosti s nepřipojením České republiky k fiskální smlouvě dopustila naprosto bezprecedentního výroku na adresu českého předsedy vlády Petra Nečase: „Tohle nedělá čestný a rovný chlap a ženy už vůbec ne.“

Přistoupíme-li na podivnou logiku Ivety Radičové, pak čestný člověk zřejmě dělá to, co ona. Podívejme se proto na skutky paní Radičové. Přijetím eurovalu porušila veškeré své předvolební sliby, jež ji vynesly do premiérského křesla, porušila slovo dané předsedovi partnerské koaliční strany (v předvečer hlasování totiž Richardu Sulíkovi slíbila, že hlasování o eurovalu nespojí s hlasováním o důvěře vládě, aby o pár hodin později udělala pravý opak) a v nechutné roli bruselského quislinga tak rozbila slovenskou pravicovou vládu.

Do zapomnění nyní odchází jako figurka, jež Slovensko prakticky bezdůvodně vydala do rukou levicového populisty Fica, a loutka, jež podpisem fiskální smlouvy jen stvrdila slovenskou bezpodmínečnou kapitulaci před německými zájmy maskovanými do bruselského eurobalení. A tahle tragická postava má v sobě ještě tolik neomalenosti, že přes řeku Moravu vykřikuje nehoráznosti na adresu českého premiéra.

Proč se Iveta Radičová tak ztrapňuje? Nečas ji totiž musí v noci chodit strašit jako její špatné svědomí. Českému premiérovi se na rozdíl od Radičové podařil geniální tah. Nejenže před celou Evropou demonstruje, že Česká republika je a nadále chce být suverénním státem, o jehož osudu se nerozhoduje pouze v Bruselu, ale navíc se mu podařil nevídaný kousek. Svoji domácí sociálnědemokratickou opozici nachytal s kalhotami spuštěnými na půl žerdi. Fiskální smlouvu sice nepodepsal, ale přichází s finanční ústavou, která vlastně přináší to samé jako fiskální smlouva, leč jeden drobný, avšak zcela podstatný rozdíl tu je.

Česká republika se k rozpočtové odpovědnosti hlásí ze své vlastní vůle a ne jako Merkozyho maňásek. Čeští socialisté tak se staženými kalhotami stojí před nepříjemným dilematem. V ten samý čas nelze křičet, že Česko musí podepsat (evropskou) fiskální smlouvu a zároveň podminovávat (českou) finanční ústavu, když je to prakticky to samé. Netřeba pochybovat o tom, že to zdejší sociální demokraté nakonec tak jako tak zřejmě udělají, ale budou u toho stejně směšní, jako je do Česka pokřikující Iveta Radičová, toho času v roli vrátné otevírající Robertu Ficovi hlavní vchod sídla slovenské vlády.

10. 3. 2012