Články - 2012 |
Navenek to vypadá, že spory okolo Primy a regionálních televizí ze skupiny RTA utichly, ale opak je pravdou. Celou věc už má na stole kromě obecných soudů také Ústavní soud. Skoro všechny státní instituce se vesměs postavily na stranu televize Prima, tedy toho silnějšího, bezskrupulóznějšího, drzejšího. Bylo to pro ně – zdá se – vzhledem k pověstné agresivitě primáckých právníků zřejmě pohodlnější a jednodušší. O to větší to může být náraz a blamáž, ukáže-li se nakonec, že pravda je na straně malých televizí a stát byl prostřednictvím svých institucí spolupachatelem jejich okradení. Stačí k tomu, aby se našel jeden soudce, který věci pojmenuje pravým jménem.
Byl to stát, reprezentovaný Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), kdo Prima televizi a regionální televize, vysílající na společně sdílených kmitočtech, provázal licenčními podmínkami. Na webových stránkách rady se o tom může přesvědčit každý. Těch správních rozhodnutí jsou ne desítky, nýbrž stovky.
Byl to stát, konkrétně vláda České republiky, kdo svým vládním nařízením při přechodu na digitální vysílání regionálním televizím autoritativně přikázal postupovat provázaně s Primou. Technický plán přechodu, 168/2008 Sb., § 7 odst. 2: Provozovatelé regionálního zemského analogového televizního vysílání s licencí rozšířenou podle jiného právního předpisu, jejichž regionální zemské analogové televizní vysílání je šířeno na sdílených rádiových kanálech s provozovatelem celoplošného zemského analogového televizního vysílání s licencí, převedou regionální zemské analogové televizní vysílání na regionální zemské digitální televizní vysílání v souladu s postupem tohoto provozovatele celoplošného zemského analogového televizního vysílání s licencí, nejpozději však do termínu vypnutí zemského analogového televizního vysílání v příslušné územní oblasti.
Byl to stát, kdo následně pouze bezmocně přihlížel, když Prima televize z předpokládaného umístění ve vysílací síti 3, která byla pro regionální členění uzpůsobena, na poslední chvíli přeskočila do vysílací sítě 2, jež na to uzpůsobena nebyla a kam ji regiony, chtě nechtě, musely následovat. Síť 2 se proto musela předělávat. I to regiony poškodilo.
Byl to stát, kdo prostřednictví Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) následně regionální televize neochránil před zvůlí Českých radiokomunikací, které malým televizím předložily pro umístění ve stejném multiplexu a na stejné pozici diskriminační smlouvy s úplně jinými právy, než tamtéž poskytly Prima televizi, čímž z nich udělaly subjekty druhé kategorie. Právě tato smluvní zvůle později regiony připravila o prostor v síti 2 a Prima televizi napomohla vyvléci se z modelu sdíleného vysílání. Jenže regiony RTA jinou volbu neměly a byly nuceny ony smlouvy podepsat v časové tísni, protože jinak by v digitálu vůbec nemohly začít vysílat. ČTÚ a ÚOHS nadále v rozporu se skutečností, zdravým rozumem a elementární spravedlností tvrdí, že evidentně diskriminační smlouvy diskriminační nejsou. Státní orgány tím kryjí okradení regionálních televizí a vytvářejí alibi Primě, Českým radiokomunikacím i samy sobě.
Byl to stát, kdo prostřednictvím zákona, respektive ČTÚ (chvályhodně) zafinancoval z radiokomunikačního účtu regionální headendy, umožňující na Primou a regiony sdílené pozici v příslušné vysílací síti regionální odpojování. Příjemcem peněz byly České radiokomunikace, peníze byly určeny pro síť 2. Tato investice v řádu desítek milionů korun byla postupem Českých radiokomunikací a Prima televize, jednajících ve shodě, následně zmarněna. V rozporu se skutečností dnes ČTÚ tvrdí, že dotace nebyla určena konkrétnímu subjektu pro konkrétní síť. Faksimile jedné z žádostí o dotaci (viz níže) dokazuje pravý opak. Státní instituce tak opět vytváří alibi pro podvodné jednání, jež vedlo k okradení regionálních televizí RTA.
Byl to stát, konkrétně RRTV, kdo zcela akceptoval účelovou právní konstrukci společnosti FTV Prima se záměnou dvou licencí, jíž se vyvázala ze svých historických závazků, leč zároveň tím hrubě poškodila regionální televize RTA. Je třeba zdůraznit, že RRTV tak učinila navzdory skvělé právní expertíze, kterou si sama objednala u advokátní kanceláře Kocian Šolc Balaštík a jež evidentně preferuje jiné řešení.
A je to opět stát, konkrétně Poslanecká sněmovna, respektive její Volební (alias mediální) výbor, kdo zcela rezignoval na svoji kontrolní funkci a svévolné jednání RRTV přehlíží jak jarní krajinu.
Takže si to shrňme. Stát nejprve svázal regionální televize s Primou, při digitalizaci dokonce regionům přikázal držet se Primy povinně a pak ani nehnul prstem, když Prima procesu digitalizace zneužila a od regionů se evidentně problematickým způsobem odstřihla, ba dokonce se tak stalo přímo s podporou státních orgánů. Jsou to tedy nejen tyto instituce, nýbrž i zcela konkrétní lidé, kdo svým lajdáctvím, ignorantstvím, pohodlností a bohorovností Primě vytvořil podmínky a alibi pro vyvlečení se z historických licenčních a smluvních závazků, díky kterým Prima televize vůbec získala vysílací licenci. Problém je, že druhou stranou mince toho všeho je okradení regionálních televizí o jejich vysílací čas. Hodnota této zcizené komodity je v řádu stovek milionů korun
Novinkou je aktuální rozsudek Městského soudu v Praze, jenž se týká staršího sporu, leč prakticky v téže věci, totiž tzv. očištění Primy od koexistence s regionálními televizemi, pouze v jiném gardu, totiž změnou licenčních podmínek. Předsedkyně senátu Městského soudu se ve stručném ústním odůvodnění plně ztotožnila se základními premisami tvrzenými RTA a potvrzenými předtím i Nejvyšším správním soudem, a to, že
- fikce pozitivního rozhodnutí RRTV se nemůže uplatnit v řízeních, v nichž se rozhodnutí může dotýkat práv a oprávněných zájmů třetích osob a že
- RRTV nemůže navrhovaným způsobem změnit podmínky licence Prima televize, pokud k tomu není udělen souhlas regionálními provozovateli na sdílených kmitočtech.
Co z toho plyne? Stačí, aby se našel onen jeden soudce, zmiňovaný na začátku tohoto textu, který i další – zatím úspěšný – pokus Primy o tzv. očištění pojmenuje pravým jménem. Totiž, že
- Prima family není žádná nová televize, nýbrž stále ta samá stará Prima televize, jen s jiným vývěsním štítem, což koneckonců vidí úplně každý,
- a že celá ta komedie s novou licencí a navrácením té staré je účelová právní klička,
- pročež RRTV měla i v tomto případě zahájit správní řízení a k celé věci přizvat zainteresované regiony a zeptat se jich na jejich stanovisko, stejně jako ve výše zmiňovaném případě,
- a ne Primě zapůjčit šperhák, bez řečí jí odmávat alibi a z regionů učinit statisty, co bezmocně přihlížejí vlastnímu okradení.
Celá konstrukce podfuku společnosti FTV Prima, jímž se vyvázala ze svých historických závazků, se rázem sesype jako domeček z karet.
V roce 2008 jsem byl v Londýně při mezinárodní arbitráži s televizí TV3 hlavním svědkem České republiky. Bylo to do značné míry právě moje dvoudenní svědectví, co státu zachránilo několik miliard korun. Pokud, nedej bože, i v této kauze dojde až na mezinárodní arbitráž, budu – ať už o to požádá kterákoli strana sporu – klidně svědčit zase. A před arbitrážním tribunálem budu opět říkat pravdu.
Petr Štěpánek, 27. 5. 2012
(Autor byl devět let členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a pět let členem Rady Českého telekomunikačního úřadu.)