Byla to takřka prorocká slova, když jsem 27. 5. 2012 v článku nazvaném Česká republika jako komplic při okradení soukromé firmy napsal:

Stačí, aby se našel ... jeden soudce, ..., který i další – zatím úspěšný – pokus Primy o tzv. očištění pojmenuje pravým jménem. Totiž, že

•    Prima family není žádná nová televize, nýbrž stále ta samá stará Prima televize, jen s jiným vývěsním štítem, což koneckonců vidí úplně každý,
•    a že celá ta komedie s novou licencí a navrácením té staré je účelová právní klička,
•    pročež RRTV měla i v tomto případě zahájit správní řízení a k celé věci přizvat zainteresované regiony a zeptat se jich na jejich stanovisko, ...,
•    a ne Primě zapůjčit šperhák, bez řečí jí odmávat alibi a z regionů učinit statisty, co bezmocně přihlížejí vlastnímu okradení.

Celá konstrukce podfuku společnosti FTV Prima, jímž se vyvázala ze svých historických závazků, se rázem sesype jako domeček z karet.

Stalo se! Městský soud v Praze ve funkci soudu správního rozhodl, že zánik licence Prima televize byl nezákonný a celou věc vrátil Radě pro vysílání k novému rozhodnutí. Rozsudek je pravomocný, teoreticky proti němu lze pouze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Považuji NSS za jednu z vůbec nejlépe fungujících soudních institucí v naší republice a takřka se stoprocentní jistotou vylučuji, že by rada s kasací mohla uspět. Jsou to totiž právě předchozí judikáty NSS, které jasně hovoří ve prospěch regionálních televizí a RTA se o ně také při své argumentaci vždy opírala.

Co z toho všeho vyplývá? RRTV bude muset o vydání osvědčení o zániku licence Prima televize rozhodovat znovu, tentokrát ovšem s vysokou pravděpodobností již v režimu správního řízení a jako účastníky k němu bude muset přizvat i zainteresované regionální televize ze skupiny RTA. Kladné rozhodnutí rady je podmíněno právě souhlasem regionů. Nepředpokládám, že regiony tento souhlas vydají.

Rada naopak nemusí k řízení přizvat regionální televize, jež donedávna byly ve většinovém spoluvlastnictví samotné Primy. Ty si totiž již koncem loňského roku – právě z vůle samotné Primy – požádaly o změnu svých licencí (ve smyslu opuštění sdíleného vysílání s Prima televizí) a menšinoví regionální vlastníci na to „dobrovolně“ přistoupili. Následně se Prima z těchto regionů vlastnicky stáhla a původní historické vlastníky zanechala svému osudu. Psal jsem o tom v článku První padlí v kauze TV Prima.  

Už teď ovšem nastal stav, že Prima televize v rozporu se zákonem nevysílá, natož aby dle stále platné licenční podmínky č. 33 strukturovala svoje programové schéma tak, aby do něho mohly ve vyhrazených časech vstupovat regiony. Za normálních okolností by za to následovala sankce v podobě odejmutí licence. To samozřejmě v tomto případě nepřipadá v úvahu. To by byl výsměch absolutní svévole.

V polovině ledna jsem v článku Nová arbitráž v přímém přenosu napsal:

Rada pro vysílání je nyní v ošemetné situaci. Pokud bude vychytralý postup televize Prima akceptovat či tolerovat, skoro automaticky se stane spolupachatelem likvidace regionálních televizí ze sítě RTA, přičemž hrozící arbitráž si pak stát může prakticky předem odškrtnout jako prohranou. Rada ovšem může také zvolit zcela opačný postup, postup sebevědomého autoritativního orgánu, který nepřipouští vychytralou svévoli. Dle § 21 zákona o vysílání totiž rada může provozovateli jednostranně změnit licenční podmínky.

Sebevědomí, autoritativní strážci éteru mohou s odvoláním na smlouvu o ochraně investic říci: „Milá Primo, nazývej si svůj hlavní program, jak chceš, třeba Prima family, ale licenční podmínku o sdílení vysílání s regiony až do roku 2018, kdy vyprší platnost tvé původní licence, ti ponecháme, i kdyby ses na hlavu stavěla. Vždyť to je tvůj vlastní veřejný příslib. Nedopustíme, aby za tvoji vychytralost museli platit daňoví poplatníci.“ Tolik citace.

Problém je v tom, že čas na tohle řešení byl v lednu, možná ještě tak v únoru. Dnes už jsme o půl roku dál a regionální televize RTA mezitím v důsledku protiprávního postupu Primy a RRTV prakticky zkrachovaly. Desítky lidí přišly o práci, zavřela se studia, nebylo možné odvysílat nasmlouvanou reklamu, města a kraje vypověděly RTA smlouvy na tvorbu nejrůznějších magazínů.  

Celková škoda regionálních televizí ze sítě RTA se pohybuje v řádu stamilionů. V právním státě tu škodu bude někdo muset dříve či později zaplatit. Přímou odpovědnost za tuto neuvěřitelnou blamáž nese Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Tož tak. Bude to ještě legrace. Hodně smutná legrace!

30. 6. 2012