Články - 2012

Primitivizace veřejného prostoru v České republice úspěšně pokračuje. Politickým hrdinou číslo jedna je pro nemalou část veřejnosti potměšilec kreslící politikům tykadla. Netřeba pochybovat, že tento typ prostomyslných občanů je s to onoho statečného reka, rozhodl-li by se – nedej, Bože – kandidovat, bez problémů kamkoli zvolit. Proč? No přece proto, že umí neohroženě kreslit tykadla.

První místo v žebříčku čekatelů na Hrad dlouhodobě zaujímá bývalý kariérní komunista, jenž léta přežíval ve Statistickém úřadě. Zjistiv, že z členství ve straně srpu a kladiva již nic nekyne, prohlédl, že již dávno vlastně je bytostným demokratem. Náhodný politický poryv, jenž ho zavál do premiérské funkce, jej oblouznil natolik, že nyní vzhlíží k metě nejvyšší. Jeho recept je jednoduchý: nic nedělejte, nic nerozhodujte, hezky krasořečněte, všechno všem odkývejte, tvařte se jako rodilý nestraník. A prostý lid vás bude milovat.

Největším gerojem posledních dní je ovšem obtloustlý, neoholený policejní prezident. Kdekdo již zapomněl, že v čele policejního sboru zůstal coby pohrobek politické strany, jež se pod tíhou sebevražedných skandálů stáhla z vládních výšin do opozičních nížin. Rovněž svérázné peripetie jeho instalace ani další jeho přešlapy již nikdo nepřipomíná. Upocený plukovník vede neohrožený odboj proti vlastní vládě a na svoji podporu svolává prostoduché zástupy.

Jsme svědky neuvěřitelných scén, jako byla kupříkladu ta v Událostech, komentářích. Cituji volně. Otázka redaktora: „Pane policejní prezidente, proč jste nesplnil svoji služební povinnost, a po telefonátu ministra financí před týdnem jste z toho nenapsal služební záznam a ihned jste ho nepředal svému nadřízenému, ministru vnitra“?  Odpověď policejního prezidenta: „Pane redaktore, já z toho telefonátu napíši služební záznam, předám ho koaličnímu ministrovi a nevím, co on s tím udělá.“ Sním, či bdím? Nejvyšší pan policista již dopředu obviňuje svého nadřízeného ministra z nekalých úmyslů. Bez nejmenšího uzardění a bez jediného důkazu. To vše uprostřed jiné tragikomedie, ve které sám intrikuje proti ministru financí. Ve standardní demokracii by jej hnali svinským krokem, ještě než by slezl z televizní obrazovky. Ne tak ovšem v zemi stižené primitivizací veřejného prostoru. Zde si jej prostomyslná část veřejnosti klidně obsadí do role posledního ochránce před rejdy zločinných politiků.

A aby toho nebylo málo, odboráři z Lessyho Unie bezpečnostních složek vyhlašují „stávku“ v podobě hromadného policejního darování krve, aby ji pak sám Lessy mohl zastavit, a na podporu svého ze řetězu utrženého prezidenta organizují petici. A promptně oslňují čísly, kolik lidí už podepsalo a jakou že to má Lessy mezi policisty podporu. Kupodivu nikdo si již nepovšimne, že ze šesti tisíc podepsaných je třetina důchodců, třetina hasičů a ostatních zaměstnanců státní správy, kdežto samotných policistů jen něco přes 800. Vzhledem k tomu, že Policie ČR v současné době čítá 39 tisíc hlav – moc oslnivé to zrovna není. Za povšimnutí rovněž stojí, že Lessyho nikterak nepodporuje konkurenční Nezávislý odborový svaz.

Vůbec nejimpresivnější ovšem bylo televizní vystoupení oné nebohé policejní soudružky odborářky, jež sice nebyla s to dát dohromady jedinou rozvitou větu, leč za hrdinného plukovníka by nejspíš obětovala vlastní život. Na to, aby Lessymu věřila, prý žádné důkazy nepotřebuje. Svatá prostoto! S tou bych tedy nechtěl sepisovat policejní protokol.

Ostrůvky normálnosti v moři stoupající primitivizace se ovšem, zaplať Pánbůh, ještě najdou. Komentátor Bohumil Pečínka v časopisu Reflex Lessyho počínání naprosto trefně přirovnává k reáliím latinskoamerických diktátorských režimů. Doufejme, že takhle daleko snad primitivizace našeho veřejného prostoru nedostoupá.

27. 7. 2012