Články - 2012 |
Milan Šmíd učinil úžasný badatelský objev: think-tank eStat.cz má blízko k ODS. Bingo! To by za situace, kdy Kožušník je europoslancem ODS, Julínek byl ministrem a senátorem ODS a Štěpánek je zakládajícím členem ODS, jednoho nenapadlo. Gratuluju!
Drobná potíž je v tom, že „mít blízko“ není totéž co „být prodlouženou rukou“. eStat.cz nepapouškuje názory ODS. Má své vlastní. Naopak s názory jiných, občas i ODS, polemizuje. eStat.cz není aktivita politická, nýbrž občanská. A trvám na tom, přestože uznávám, že ona pomyslná hranice mezi občanským a politickým (ve smyslu stranickým) je nezřetelná a občas nemusí být viditelná. Ono totiž platí, že politiky (ve smyslu správy věcí veřejných) se dotýkají aktivity jak politických stran, tak občanských sdružení. A patent na občanské aktivity nemají pouze zpovykaní alarmisté či milovníci nepolitické politiky. Přesto nějak nechápu, co chtěl básník (Šmíd) svým „objevem“ říci.
Nicméně to tuším. Chce nálepkovat. Protože být politickým aktivistou je v pokrouceném českém prostředí cosi podezřelého, kdežto být občanským aktivistou je přece samozřejmě chvályhodné. Odtud už není daleko k závěru (pozor, nevkládám ho do úst Šmídovi), že člen politické strany málem ani není občan. Dokonalé české zblbnutí! A propos, a není vlastně členství v politické straně ve skutečnosti právě výrazem občanského postoje?
A tak Šmíd na své Louči vesele nálepkuje. Zatímco Štěpánek je politický aktivista, nový člen Rady ČTÚ Ondřej Malý je nezávislý (výborný vtip, milý Milane!) novinář. Šmíd tím jenom prokazuje, že vůbec (a slovo vůbec třikrát podtrhávám) netuší, co se za zdmi Českého telekomunikačního úřadu, potažmo Ministerstva průmyslu a obchodu momentálně odehrává.
V životě by mě nenapadlo, hrabat se někomu v minulém životě. Leč Milan Šmíd mě k tomu svým politickým prokádrováním eStatu dokopal. A tak jsem si ho také vygůgloval ... a nestačil se divit. Do KSČ tenhle nezávislý odborník vstoupil v roce 1965, zřejmě z přesvědčení, neb se za to dle vlastních slov nestydí. Co ho přesvědčilo, nevím. V padesátých letech mu bolševici zavřeli tátu. Po osmašedesátém velmi „šikovně“ lavíroval ohledně vstupu spojeneckých vojsk, ale podařilo se: legitimaci se srpem a kladivem si zachoval. Ba dokonce v nejtužších normalizačních letech coby pevný stranický kádr nastoupil do redakce zahraničního zpravodajství Československé televize. Podobné případy Mirek Macek na svém Viditelném Mackovi obvykle komentuje slovy, že žádnou malou svini na podobné fleky tenkrát nebrali. Nevím. (Já se tehdy Husákovým temnem probíjel/propíjel s bigbítovými máničkami). Že není komunista, nýbrž demokrat, Šmíd zjistil až v dubnu 1990. Docela zajímavá výbava pro debatu o tom, kdo je a kdo není politický aktivista.
Zdatného bolševika je hodná i Šmídova argumentace ve věci publikace eStatu Efektivní média veřejné služby. Polemika se samotným obsahem (tj. shrnutím argumentů proti televizním a rozhlasovým poplatkům) žádná, zato šikovný úkrok stranou a ostré vymezení proti tomu, co tam není.
Potřebu rozvíjet s načapaným zaťatým Šmídem další polemiku na téma, zda regionální televize mají či nemají kde vysílat, opravdu necítím. Když má regionální televize licenci udělenou na tři hodiny denně a v licenčních podmínkách stanovenou povinnost střídat se na stejném kanále s centrálním programem a když taková televize naprosto logicky odmítá „dobrovolně“ si zažádat o změnu svých licenčních podmínek k horšímu (nota bene, když by tím navíc vyslovila souhlas se svým vlastním okradením), tak prostě nemá kde vysílat a je jí opravdu, ale opravdu prdlajs platné, že v síti 3 je volné místo. Když někomu není dáno to pochopit, je zbytečné opakovat to potřetí a počtvrté. Zrovna tak nemá cenu popáté opakovat, že když si jedna televize od druhé kupuje vysílací čas, je to komodita, jež má nějakou hodnotu. A když si ten čas namísto toho ukradne, je to zlodějna. Stačí, že to už – na rozdíl od Šmída –, jak se zdá, začínají chápat u soudu.
29. 7. 2012