Za dob Václava Klause se o ODS říkalo, že je to strana jednoho muže. Klaus samozřejmě byl a je dominantní osobnost, nicméně pamětníci si jistě vzpomenou, jak neúnavně objížděl republiku, setkával se s občany i členy vlastní strany a každou chvíli vytahoval notes, do kterého si dělal poznámky. Není mi známo, že by Petr Nečas měl podobný notes, a i kdyby měl, nebyl by mu asi nic platný, protože mezi lidi moc nepřijde. Jestli někdy byla ODS stranou jednoho muže, který se o ničem neradí ani s členskou základnou své vlastní strany, ani s vlastním poslaneckým klubem, tak je to právě teď. Ostatně Nečasovo svolání volebního kongresu v šibeničním termínu, kdy se žádná seriozní diskuse o personálních ani programových otázkách prostě nedá stihnout, mluví za všechno.

Mirek Topolánek, ať byl, jaký byl, vedl svoji vládu pevnou rukou a měl respekt u svých ministrů i koaličních partnerů. Za Nečase je to s respektem jinak. Jenže ono se není co divit. Nečas řekne rezolutní ne, bouchne do stolu, a pak se pod ten stůl schová, slevuje a slevuje, až dělá pravý opak. Kurs určuje Topka, ODS platí účet.

Klaus ani Topolánek se nikdy neodvážili otevřeně si najmenovat osoby, jež si přejí za místopředsedy. Nečas to v roce 2010 udělal a kongres mu jeho přání splnil. A jak to dopadlo? O Mirce Němcové po dvou letech nevěděli ani někteří delegáti následujícího kongresu, že je první místopředsedkyní, kteroužto trapárnu s jízlivostí sobě vlastní zaznamenala Česká televize v magazínu 168 hodin. Pavel Drobil a Pavel Blažek jsou v regionech stejně neviditelní jako Nečas, ProMoPrem stižený Saša Vondra se ve vládě drží jen silou Nečasovy vůle a Pospíšila Nečas z vlády vyrazil, dokonce na hodinu, aby si pak po volbách – proč mne jenom napadá slůvko chucpe? – připsal zásluhu za jeho volební úspěch v Plzni.   

Když chtěl Petr Tluchoř prostřednictvím Kristýny Kočí odpreparovat z vládní koalice Bártovu ABL, využil toho Nečas k jeho odstranění z postu předsedy poslaneckého klubu ODS. A aby to bylo ještě barvitější, v předvečer volby vedení klubu mu slíbil podporu, aby mu pak druhý den nalil na hlavu kýbl pomyjí. O rok později však Nečas učinil prakticky totéž, co zamýšlel Tluchoř, pouze prostřednictvím Karolíny Peake.

Za Tluchořem se musel záhy poroučet další Středočech Ivan Fuksa, po dlouhé době dobrý ministr zemědělství. To vše jen proto, aby Nečas oslabil Tluchoře a skrze Petra Bendla posílil svoji pozici ve středních Čechách.

Totéž se v bleděmodrém odehrálo na jihu Čech. Na post ministra průmyslu a obchodu Nečas povolal anesteziologa (!) Martina Kubu, což pro Michala Doktora byla taková darda, že se raději z ODS poroučel. Nyní aktuálně Doktorova formace Jihočeši 2012 v krajských volbách pokořila Kubovu jihočeskou ODS. Ale Nečas má ve vládě svého „spojence“. Leč možná jen dočasu. Ambiciózní prodloužená ruka hlubockého knížete již pošilhává po křesle nejvyšším.

Stejného rodu je i výměna Pospíšila za Blažka na postu ministra spravedlnosti. Všechny tyhle rošády mají jedno společné: Nikdy nejde primárně o dobro pro Česko, pro vládu či pro ODS, vždy jde jen a jen o upevnění Nečasova mocenského postavení dovnitř ODS.

Petr Nečas byl místopředsedou ODS za Klause i za Topolánka. Mohl leccos okouknout. Byl dobrým místopředsedou. Jenže ona, bohužel, rovněž platí teze, kterou nedávno na facebooku připomněl Tomáš Cikrt: To, že byl někdo dobrou dvojkou či trojkou, ještě neznamená, že bude dobrou jedničkou. Každý zkrátka někde máme strop svých možností. Nyní ODS na čele s Petrem Nečasem na celé čáře projela krajské i senátní volby. Pan předseda už také odhalil jednoho z viníků: jsou jím rebelové a jimi způsobená nejednota. Prý se musíme semknout.

Okolo Nečase? Na cestu na konečnou? Jsem zakládající člen ODS. Proč mám neodbytný pocit, že si ze mě někdo dělá srandu?

21. 10. 2012

(Autor je místopředsedou ODS v Královéhradeckém kraji.)