Když něco někomu seberete, je to krádež. Když něco někomu seberete, ale předtím to naoko přejmenujete, je to legální postup. Asi tak se dá s jistým zjednodušením interpretovat rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) v kauze Prima versus regionální televize ze sítě RTA. Předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Kateřina Kalistová a místopředseda Milan Bouška v neskrývaném nadšení nad rozsudkem NSS nyní sepsali vítěznou tirádu pod názvem Konec jedné mediální bubliny.

Ano, v soudnictví platí pravidlo, že vyšší bere. I já to respektuji. Nicméně určitě to neznamená, že tím ze světa automaticky zmizí i odlišný právní názor a samotný problém. A že takový odlišný právní názor na inkriminovanou věc existuje nejen v mé hlavě, nýbrž i mezi soudci, jednoduše dokazuje samotný předchozí rozsudek Městského soudu v Praze.

Jde o klasický střet přirozeného a pozitivistického práva. Městský soud se zabýval podstatou věci, to jest tím, že konáním společnosti FTV Prima, odsouhlaseném, respektive akceptovaném Radou pro vysílání, byl poškozen někdo třetí. Proto dovodil, že názor toho poškozeného je třeba brát v potaz. Nejvyššímu správnímu soudu je to zřejmě jedno, neb písmenka jsou asi důležitější, a proto nekoukal napravo nalevo a suše zkonstatoval, že platná legislativa takové vydrbání s obchodním partnerem legálně umožňuje. Musím se přiznat, že ani v nejbujnějších snech by mě nenapadlo, že NSS půjde na takovouto interpretaci.

Být na místě Kalistové a Boušky asi bych ale takhle nejásal. Na samotné faktografii celé kauzy ani rozsudek NSS nic nemění, jen se přiklonil k její pozitivistické interpretaci. A také si nejsem zcela jist, zda jde o skutečný konec celého příběhu. Sám jsem nadmíru zvědavý, jak se majitel RTA nyní zachová.

Co když nějaký jiný arbitr, milá Kateřino a milý Milane, kupříkladu Ústavní soud či arbitrážní dvůr, přisvědčí, že ono rozfázování do dvou kroků, to znamená vrácení jedné licence (s povinností kooperovat s regiony) a přesun fakticky nezměněného programu pod licenci jinou (bez této povinnosti) skutečně BYLO jen nakašírované divadélko pro obejití podstaty věci? A že to ve skutečnosti JE jen další z mnoha pokusů, kterými se FTV Prima dlouhodobě snaží obejít svůj historický závazek, díky kterému vůbec mohla vstoupit na celoplošný televizní trh? A co když se bude ptát stejně, jako se od počátku ptám já: došlo skutečně k vrácení licence Prima televize? De iure ano. Ale došlo k němu i de facto? Co znamená víc: zdání, nebo fakticita?

Existuje totiž několik milionů svědků, kteří potvrdí, že společnost FTV Prima letos na Nový rok nespustila žádný nový program, nýbrž v rohu obrazovky jen maličko přemalovala logo, čímž se Prima televize zázrakem loňské silvestrovské noci přeměnila na Primu family. Vedlejším produktem celé akce ovšem je stamilionová škoda třetí osoby. To vše za asistence státního regulačního orgánu. Ani na tom rozsudek pozitivisticky naladěného senátu Nejvyššího správního soudu nic nezměnil.

Takže konec? Nevím, počkám si. A bublina? To snad jedině, že bublina budeme říkat nějaké té stovce milionů korun. Od bublinových potentátů z mediální rady to ovšem každopádně je zajímavé sebedefiniční sdělení.

10. 12. 2012