Kdyby neexistovala amnestie, řada bývalých politických vězňů, dnes členů Konfederace politických vězňů, by v komunistických kriminálech hnila o řadu let déle. Někteří z nich by to nepřežili. Zaplať Pánbůh, že právní institut amnestie existuje. Zaplať Pánbůh, že ho ve svém právním řádu má většina zemí světa. Zaplať Pánbůh, že ho navzdory všem historickým a společenským turbulencím mají i různé režimy. Amnestie je akt milosrdenství, akt dobré vůle. To se ovšem mezi prostým lidem moc nenosí. Lidé spíše milují nejrůznější exekuce. Kdyby existovaly veřejné popravy, dozajista by bylo plno.

Václav Klaus není žádný hlupák. Musel dopředu vědět, jak se k jeho nepopulárnímu, leč racionálnímu kroku postaví zpovykaná česká média i zdejší plebejská, tak snadno zmanipulovatelná veřejnost. Přesto jej neváhal učinit a jít proti proudu. Odvahu chodit proti proudu obvykle mají pouze velcí státníci. Političtí trpaslíci naopak nastaví větru záda a nechají se nést. Vážím si ministra spravedlnosti Pavla Blažka, že se nikde neschovává a prezidentskou amnestii statečně obhajuje. I on jistě ví, že tím ztrácí. Krátkodobě. Nepřekvapuje mě naopak, že jsem v posledních dnech nikde nespatřil tvář spolupodepsaného předsedy vlády Petra Nečase.

Ne, opravdu není povinné s Klausem souhlasit. A už vůbec ne pro politiky. Přesto: politika činí velkým, že navzdory vlastnímu přesvědčení, respektive opačnému či jinému názoru nemusí při každé příležitosti mlátit svého politického či ideového protivníka po hlavě. Velcí politici vědí, že někdy je prostě lepší mlčet. V zájmu země, v zájmu politiky, v zájmu majestátu. Morální trpaslíci naopak nevynechají žádnou příležitost, jak svoji nicotnost přifukovat okopáváním těch velkých. Jak je vidno i z reakcí na Klausovu amnestii, trpaslíků na našem politickém dvorku pobíhá nepočítaně. Jak v koalici, tak v opozici. Tragedií ovšem je, že někteří z těch pidižvíků se právě derou na Hrad.

Absolutním vrcholem hulvátství pak je podsouvat hlavě státu, že chce „pomoci“ svým kamarádům. Proboha, kterým? Že by snad kancléři Weiglovi, jehož dceru bude – amnestie, neamnestie – nadosmrti v duši strašit, že v autě, které řídila, zahynula její kamarádka? To snad nikdo nemůže myslet vážně!? Neexistuje jeden jediný racionální důvod, proč by prezident republiky na něco takového měl byť jen na jednu jedinou vteřinu pomyslet. A doslova na pár facek je mediální vyzobávání těch několika atraktivních jmen, na které amnestie rovněž dopadne.

To, jak se k milosrdnému kroku hlavy státu postavila zdejší média a naprostá většina novinářů, je odporné. V civilizovaném světě platí presumpce neviny. Jestliže se některé tzv. tunelářské kauzy táhnou od poloviny devadesátých let, přičemž naše justice za celou tu dobu nebyla schopna z žalovaných učinit pravomocně odsouzené, nechápu, kde se najednou bere to stoprocentní přesvědčení, že se to podaří v šestnáctém, sedmnáctém či dvacátém roce trvání soudních tahanic.

Antiklausovská „mediálně-kulturní fronta“ vycítila poslední příležitost. Jsme svědky učebnicového příkladu davové manipulace. Média do lidí prakticky v přímém přenosu hustí o amnestii jen a jen negativní informace. Obzvláště výživné je kupříkladu radostné halekání romských žen očekávajících před věznicí vypuštění povedeného příbuzného. Pak nastupují průzkumníci veřejného mínění a informují, jak obrovské procento amnestii odsuzuje. Ve finále pak média dokládají, že amnestie byla chybou, protože tolik a tolik procent lidí ji odsuzuje. Kruh se uzavírá.

Ne, opravdu si nedělám iluze kupříkladu o aktérech vytunelování fondů Trend. O Hálkovi a spol. si myslím, že nikdo tak nepoškodil navracející se kapitalismus jako oni, tedy de facto Klausovo dílo. Ba dokonce z přímého svědectví některých tehdejších zaměstnanců moc dobře vím, s jakou bohorovností Hálek a spol. se svěřeným majetkem nakládali. To je jedna věc, ovšem prokázat trestně právní odpovědnost druhá. A když v televizi vidím vysmátého Hálka, jak se domáhá svého úplného očištění, považuji Klausovu amnestii za akt milosrdenství nikoli vůči Hálkovi, nýbrž vůči benigní justici. Ostatně největšími morálními viníky téhle kauzy nejsou Hálek a spol., nýbrž Kocáb s Kratochvílem. Oni na své „důvěryhodné“ tváře nalákali tisíce lidí a pak „svůj“ fond výhodně střelili.

Všem, kteří mají v odsudku amnestie jasno, doporučuji, aby si přečetli či zopakovali Čapkovy Povídky z jedné i druhé kapsy a pak chvíli přemýšleli o spravedlnosti lidské i Boží. Leč obávám se, že mnoha zdejším rychlopalným moralizátorům asi není dáno, aby cokoli z Čapka – a nejen z něho – pochopili.

Z důvodu vyššího principu mravního prohlašuji, že s amnestií souhlasím. S tou Havlovou z devadesátého roku stejně jako s tou Klausovou letošní.

5. 1. 2013