19. 3. 2003

(Psáno pro MF Dnes)

Vždyť je to tak jednoduché a logické. Stát musí platit kvůli televizi. Kdo za to může? No přece televizní rada. Ministr kultury v  tom má jasno dávno, teď ho následují i další poslanci: Odvolejme radu! Nezabránila rozchodu Železného s americkým investorem! I veřejnost má zřejmě jasno. A po té tříleté jednostranné masáži našich sdělovacích prostředků se ani není co divit. Ale je to opravdu tak jednoduché?

Dostál v Českém rozhlase řekl: „Kdyby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nelegitimizovala rozhodnutí Vladimíra Železného, tak by nikdy nemohlo dojít k arbitrážnímu řízení,“ a současně dodal, že rada tak za prohraný spor nese veškerou odpovědnost.

Jenže tvrzení ministra Dostála je naprosto nesmyslné. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) nemohla v roce 1999 jakkoli legitimizovat rozhodnutí Vladimíra Železného rozejít se se servisní firmou ČNTS (nebo mu naopak zabránit), protože k tomu neměla žádnou kompetenci. O takovou kompetenci přišla dávno předtím, v roce 1995, kdy ji sami poslanci novelou zákona o vysílání 301/95 Sb. o takový nástroj připravili. Tato novela, jejíž hlavní autorkou byla Hana Marvanová, umožnila zrušení všech neprogramových licenčních podmínek, pokud si o to sám provozovatel požádal. V případě CET 21 šlo mimo jiné o zrušení licenční podmínky č. 17, která vytvářela vazbu mezi CET 21 a ČNTS. Rada byla podle zákona povinna (!) vyhovět. RRTV poté už neměla žádný zákonný nástroj, jak do sporu vstoupit a jak společnosti CET 21 spolupráci se servisní ČNTS případně přikázat. Vyřešení sporu CET 21 a ČNTS ve věci odstoupení od smlouvy o spolupráci proto plně spadá do kompetence soudu, nikoli RRTV jako regulačního orgánu. O soudech, které tuto kauzu „řeší“ již tři roky, přičemž výsledek je stále v nedohlednu, ještě nikdo nenapsal ani řádku. Do rady se trefuje kdejaký politický rozumbrada a novinářský elév.

Jsme svědky koncentrovaného pokrytectví. Právě ti poslanci, kteří z rady učinili rozhodčího bez píšťalky, se teď pohoršují, že rozhodčí nepískal. Ale kdyby jen to. Ministr Dostál, vyučený chemik v roli právního experta,  volí svéráznou metodu: Nejdříve „poprava“, pak se možná bude teprve vyšetřovat. Asi jsem naivní, ale přece jenom bych očekával, že když mě někdo chce odvolávat, bude to za to, že jsem zákony porušoval, nikoli za to, že jsem je ctil. A pak je tady ještě jeden rozpor. Sněmovna schválila všechny výroční zprávy RRTV od roku 1999, které informují o průběhu sporu o Novu. Jinými slovy – sněmovna opakovaně konstatovala, že postup rady byl v souladu se zákonem. Kritiků rady bylo také vždycky dost, ale nikdo z nich se nikdy nenamáhal definovat konkrétní porušení zákona. Vždy šlo pouze o politické proklamace.
 
Škoda ve výši 10 miliard je velmi vážná věc. Jsem první, kdo je pro to, aby se důkladně prošetřila vina. Ale nechat si „přišít“ odpovědnost právě od těch, kteří tím maskují svá vlastní pochybení, si rozhodně nenechám. Ano, možná je na vině rada. Možná však za to může špatná legislativa, tedy právě poslanci. A možná nejsou na vině ani radní, ani poslanci, nýbrž ministerstvo financí, které ve Stockholmu špatně zastupovalo zájmy České republiky. Možná za to může Železný a spol. A pak je tady ještě jedna možnost. Co když byla Česká republika ve stockholmské arbitráži hanebným způsobem poškozena? Nezapomínejme, že obdobná arbitráž v Londýně rozhodla úplně obráceně, když jasně konstatovala, že Česká republika ani RRTV nezpůsobily Ronaldu Lauderovi žádnou škodu.