Rozhovory - 2014

Petr Štěpánek, mediální expert, komentátor, spisovatel, textař, skladatel, hudebník a lídr skupiny UNISONO je dnešním hostem. Po účinkovaní v kapelách Spektrum, Fragment, Natural a Odyssea zakladá v roce 1987 skupinu UNISONO, jež se brzo zabydlela na bigbítove scéně.

Co tě vedlo k tomu, že jsi založil UNISONO. V poslední kapele jsi se prosadil i autorsky a dokonce jste vydávali desky.

V roce 1986 jsem skončil v Odyssee a rozhlížel se, co dál. Nakonec z toho bylo Unisono. Autorsky jsem se ale prosadil dávno předtím. Moje písničky hrálo Spektrum, Fragment, Natural i Odyssea.


Unisono s producentem Danem Škráškem

Jaká byla první sestava UNISONA, objevují se tam známa jména?

Unisono jsme založili v roce 1987. V první sestavě – pražsko-královéhradecké – hráli ještě Pavel Sádlík na basu, ten přišel z Karamelu, a Eda Šejnoha na bicí, který přišel z Orientu. Já přivedl hradeckého kytaristu Vlastu Lukšíka, který dřív hrával po barech, a druhé klávesy obsluhoval hrající manažer Jindra Šafařík.

Byly úspěchy. Písničky z prvního období hrajete dodnes.

Byla tehdy trochu jiná doba, všeobecně chodilo daleko víc lidí. Nicméně úspěch Unisona byl tehdy prakticky okamžitý. Fakt nářez. I za cenu, že budeme o dost dražší než jiné kapely, jsme angažovali profesionální techniku s obrovským zvukovým i světelným aparátem. A vyplatilo se to. Chodili na nás mraky lidí. Navíc jsme vsadili na vlastní písničky. Některé z nich máme v repertoáru dodnes.

Pak ale dochází k personální změně a stáváte se doprovodnou kapelou.


To bylo trochu jinak. Bylo to ještě za komančů. Hráli jsme tehdy na profi-papíry pod Krajským kulturním střediskem a nechtěli jsme o ně přijít. Agentura nás pořád tlačila, že prý musíme mít nějakého sólistu. Má to zajímavou vsuvku: Málem to tehdy skončilo tak, že s námi zpívala Lucka Bílá. Minuli jsme se jen o fous. Nakonec s námi nějaký čas spolupracovala Jiřina (Ina) Urbanová. Ale to víš, ženská v kapele! Mnoho dobrého z toho nevzešlo. Spolu s ní nakonec odešli Šejnoha i Sádlík.

S Inou jste se dostali do televize, ale dost fanoušků vám mělo tenhle projekt za zlé.

Právě. Pokud jsme s Inou hráli někde na nových štacích, bylo všechno v pořádku a byl to docela nářez. V místech, kde nás lidi – a zvláště holky – měli rádi z dřívějších dob, Inu moc nebrali a na nás se zlobili, proč do kapely bereme babu. Což bylo samozřejmě nepříjemné. Pro Inu, pro kapelu i pro lidi.


Unisono a Ina

Po čase a personální změně jste se vrátili – dá se říct – ke svým kořenům.

Nikam jsme se nemuseli vracet. I s Inou jsme hráli svoje písničky. Jen z toho prostě vypadla zpěvačka a nastoupila nová rytmika. Z Odyssey k nám přišel skvělý bubeník Vašek Soukup a na basu Honza Dürrer z Hradec Králové.

Přišla revoluce a vydali jste první CD. V té době vycházela spousta věcí, jak si vedlo vaše první CD?

První desku jsme vydali v téhle sestavě, ještě na vinylu. Jmenovala se Unisono Rock Music. Teprve později vyšla v reedici taky na CD. Prodávala se docela slušně.

Poté následovala v rychlém sledu CD Na bigbítové tancovačce 1 a 2, společný projekt skupin ODYSSEA, POHODA a UNISONO. Byly nadupané největšími hity, ale v té hektické době trochu zapadly, ne?

K tomu se váže veselá historka. Potkal jsem se tehdy v hospodě s Jiřím Zmožkem, hitmakerem a v té době taky veleúspěšným vydavatelem všech těch kasapodniků typu Na české svatbě 1, Na české svatbě 2, Na moravské svatbě, Na česko-slovenském rozvodu atd. Spíš ze srandy jsem mu navrhnul, ať taky vydá desku Na bigbítový tancovačce. Na chvilku se zamyslel a pak povídá: Víte co, pane Štěpánku, natočíme ty desky zrovna dvě. Problém byl ovšem v tom, že vydavatelství Carmen bylo zvyklé tyhle desky sekat jako Baťa cvičky. A ono je něco jiného točit dechovku a něco jiného rockovou kapelu, notabene kapely tři. To se za odpoledne pořádně udělat nedá. Ten spěch se na tom samozřejmě podepsal.  

Přícházejí i jiné aktivity, jak politické, tak podnikatelské, a ubývá hraní. Ale čas od času UNISONO vydává CD a občas se mihne v televizi nějaký klip.


To už jsme v polistopadové době. V Unisonu proběhla poslední výměna rytmiky, když ze skupiny Sirael přišli basák Radek Štecker a bubeník Vláďa Vašíček a na druhý pokus definitivně odešel Jindra Šafařík. Od roku 1992 tak hrajeme v nezměněné sestavě. Vždycky říkám, že za socialismu pro mě byl bigbít – a asi nejen pro mě – svého druhu emigrace. S návratem svobodných poměrů se naopak otevřely nejrůznější možnosti dělat i jiné zajímavé věci. Mě nejdříve vtáhla televize a pak i politika. Radek se zas vrhnul na podnikání. Ale kapelu jsme nikdy nerozpustili, jen jsme hráli míň a míň. A občas něco natočili.

Vydal jsi své sólové CD LARGO DOLOROSO. Proč sólové, nehodilo se do konceptu UNISONA?

Původní záměr byl, že natočím pár spíše komorních, smutných, pomalých písniček. Trochu jinak než s kapelou. Všechny nástroje jsem nahrál sám. Doma. Zpěv a další dodělávky a míchačku jsme pak dělali v Ostravě ve studiu Citron, kde se to nakonec celé trochu rozrostlo. Přibyly sbory a Jarda Barťoň (Citron, Kreyson) natočil kytary. Mám tohle album rád. Právě proto, že je jinačí. Má totiž svoji zvláštní atmosféru.

Teď s UNISONEM nahráváte nové CD. Jak jste daleko a jaké bude?

V roce 2012 mělo Unisono 25 let, v nezměněné sestavě 20 let. Odehráli jsme pár skvělých vystoupení, což nás nakoplo začít se zase muzice věnovat trochu víc. Začali jsme zkoušet a výsledkem je (bude) úplně nová deska nazvaná Vzpomínky na budoucnost. Jo, a musím taky zmínit producenta Dana Škráška, jindy bývá obvykle k vidění za klávesami s Argemou. Ten spolu se mnou strávil ve studiu mraky hodin..

Proč zrovna Vzpomínky na budoucnost?

Vracíme se ke kořenům Unisona. Na novém albu budou jednak úplně nové věci, ale také pár nejstarších písniček, na kterých se Unisono zrodilo a – snad to nebude znít moc nabubřele – i proslavilo. Jen jsme jim střihli nový kabát.

Kdy plánujete křest?

Točit jsme začali v únoru 2013 a původní záměr byl, že album vyjde před Vánoci. Což se ovšem nepodařilo, protože se nikam nehoníme a chceme, aby to byl opravdu nářez. Nakonec jsme před Vánoci vypustili jenom vánoční bonusovku V Betlémě zrodil se král. Současný stav je takový, že prakticky všechno už je natočené i smíchané a aktuálně už doděláváme jen poslední písničku. Je to krásná pomalá věc, duet, ve kterém s námi hostuje Tanja. Jmenuje se Starý příběh a bude to taková třešínka na dortu. Pak zbývá už jen mastering a může to jít ven. Letošní Vánoce určitě stihneme.  


Tanja a Petr Štěpánek

Nedávno jste vystupovali na akci Bigbítové srdce. Na to, že to nebyl festival a že v mediích mimo faceboku neproběhla skoro žádna reklamní kampaň, tak na dnešní dobu byla až neuvěřitelná návštěvnost přes 2000 lidí a na spoustu se ani nedostalo.

Chlapcům z Komunálu patří velký díky, že to zorganizovali. Věř mi, je to fakt úžasný pocit, když stojíš na pódiu a dva, možná tři tisíce lidí s tebou zpívá tvoje písničky. Opravdu se to moc povedlo.

Kde vás uslyší fanoušci v nejbližší době a co pro ně plánujete pro letošní rok?

Moc toho zatím neplánujeme. Teď musíme hlavně dodělat Vzpomínky na budoucnost a vypustit je s mírným humbukem do světa. Pak se uvidí. Nic nás nehoní, děláme to pro zábavu.

Zdeněk Svoboda

http://www.unisono-rock.cz
https://www.facebook.com/pages/Unisono/603995259628517
http://bandzone.cz/unison
https://www.youtube.com/channel/UCFk2f_62aVSx3AWdsvUvEzg

Originál rozhovoru ZDE