Náš rozhovor vyjde o půlnoci ze soboty na neděli. Co v tuto část víkendu obvykle dělá Petr Štěpánek?

Jsem noční pták. Televize, počítač, knížky. Nebo jsem s Unisonem na vystoupení.

Působíte v politice, a přitom stále vystupujete s kapelou a držíte si rockerskou image. Je těžké zůstat v politice prostořekým rockerem?

S tím působením v politice vás musím trošku poopravit. Na všechny funkce jsem už před dvěma lety rezignoval, jsem jen řadovým členem ODS. Nikam se necpu, o nic neusiluju, nemusím taktizovat, nepotřebuju lézt komukoli do zadku. Užívám si luxusu absolutní ekonomické i politické svobody. Jsem glosátor, který jen bez obalu říká, co si myslí. I do vlastních řad. Ale kupodivu mám zřejmě víc posluchačů než někteří funkcionáři.

Rockerům bývá přisuzován přímočarý pohled na svět. Jak se takový člověk cítí v současném zmatení informací, kdy například o dění na Ukrajině dostáváme zcela protichůdné zprávy, ve kterých je prakticky nemožné se zorientovat? Máte nějakou radu, jak si z toho nepřeberného množství informací udělat názor?

Rocker se v tom zmatení cítí jako kdokoli jiný. Chce to čerpat z více informačních zdrojů a hlavně používat svoji vlastní hlavu. To znamená taky přemýšlet, zda informace, které se nám někdo snaží natlouct do hlavy, vůbec mají elementární logiku. Nikdy bych nevěřil tomu, že pětadvacet let po sametu budou média tzv. hlavního proudu stejnou propagandistickou troubou, jako byla ta předlistopadová, ale je to bohužel tak. Jen s opačným znamínkem. Zaplaťbůh za internet.

Jak na vás dnes lidé koukají, když jim řeknete, že jste představitel ODS? Změnil se podle vás nějak pohled na tuto stranu za poslední rok?

Někteří lidé ke svému životu potřebují jednoduché škatulkování. Rudí (oranžoví) – super, modří – zloději. Nebo naopak. Tuhle přiblblou, jednoduchou generalizaci nemám rád. Život je složitější a pestřejší. Na hajzly narazíte všude, stejně jako na slušné lidi. A to že máme rozdílné politické názory, neznamená, že se kvůli tomu musíme pomlátit. Ale k vaší otázce. Vzhledem k tomu, že preference ODS stále oscilují nad pásmem propadu, tak ten pohled se asi moc nezměnil. Současní čelní funkcionáři by možná měli zpytovat svědomí, zda přece jenom něco nedělají špatně.

Tématem, které příznivce ODS trochu štěpí, je dění na Ukrajině. Tomáš Haas, který v minulosti radil všem jejím předsedům, kvůli tomu z této strany dokonce po letech vystoupil. K jakému názorovému proudu se zde kloníte vy? A jaké jsou, z vaší zkušenosti, názory řadových členů?

Tomáš Haas je můj přítel. Nikdy jsem se také netajil tím, že nás pojí i podobné názory. Jsem ve styku se spoustou lidí z ODS. Jak s řadovými, tak významnými (bývalými i současnými) členy, tzn. poslanci, ministry či jinými funkcionáři včetně těch úplně nejvyšších. Občas se scházíme. Rozhodně netrpím nedostatkem informací. Poctivě říkám, že jejich názory na řadu věcí se od oficiálních stanovisek ODS dost liší. Včetně té nešťastné Ukrajiny. Z oficiálních míst totiž namísto jasných vyhraněných stanovisek slyšíme opatrnická, oportunistická prohlášení typu: politika EU (Západu) je sice chybná, ale musíme držet basu. Nemusíme! Když Rasmussen či jiní potentáti EU či NATO vykládají úplné – s prominutím – krávoviny, můžeme, ba přímo musíme křičet „takhle ne“!

V čem je problém? Je to samozřejmě zjednodušení, ale ve zkratce to lze vyjádřit, že ODS se nakazila pravdoláskovním morem. Nalezla do ní spousta lidí, kteří s jejími původními idejemi nemají vůbec nic společného. A jiní zase – s prominutím – úplně zblbli, když poctivou pravicovou politiku vyměnili za primitivní antikomunismus. Ruku v ruce se pak nejvíce vymezují právě proti zakladateli ODS. Za situace, kdy v ODS stále ještě působí spousta lidí, kteří tuhle stranu s Klausem zakládali, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Pokud v ODS převáží tyhle tendence, stane se zbytečnou stranou. Je to totiž logický nonsens, že by sluníčkáři, pravdoláskaři, eurohujeři, havloidi (můžeme jim říkat, jak je libo) volili pravici. A pokud snad, tak tu mají pseudopravicovou eurofilní Topku.

Není to dlouhodobější rozpor, který se projevil už ve chvíli, kdy Petr Nečas při prezidentské volbě „se skřípěním zubů“ podpořil Karla Schwarzenberga, zatímco jiní, včetně vlivných názorových vůdců, zcela otevřeně volili Miloše Zemana?

To, že tehdejší Nečasovo vedení (s výjimkou Jana Zahradila) podpořilo Schwarzenberga, dodnes považuju za hrubou politickou chybu. Už také proto, že Schwarzenbergova podpora uvnitř ODS vůbec nebyla jednoznačná. Patřím mezi ty, kteří se skřípěním zubů ve druhém kole volili Zemana. A i přes všechny Zemanovy úlety si za touhle volbou stojím. Představa, že by prezidentem byl primitivní ukrajinský válečník Schwarzenberg, mě děsí. I Zeman říká, že politika většinou není volba mezi dobrem a zlem, nýbrž jen mezi zlem větším a menším. Jinými slovy: nad Zemanem nejásám, ale všechny ty „statečné“ červenokaretníky považuju za zmanipulované stádo. Před chvílí jsem říkal, že doporučuju přemýšlet. A když už jsme narazili na ty údajně spontánní červené karty, možná by tedy stálo za to, kdyby někteří popřemýšleli i nad tím, že ty karty nespadly z nebe, nýbrž že je někdo vyrobil, připravil, distribuoval a hlavně financoval a jejich hromadné použití organizoval. Docela signifikantní je, že naše novinářské investigativce z hlavního proudu tyhle otázky vůbec nezajímají.

Žijeme ve zvláštním politickém rozložení, kdy ve vládě působí dvě nejsilnější strany a opozice je velmi slabá a rozdrobená. Jak by podle vás měla vypadat opozice proti současné vládní garnituře, aby vůbec měla šanci být silnou a respektovanou opozicí?

Opozici musí být vidět a hlavně slyšet! Občas je třeba bouchnout do stolu. Kuňkání někde v koutě nikoho nezaujme. Politika současné koalice nabízí den co den témata, úlety i excesy, za které si vláda či její jednotlivé strany a politici zaslouží mlátit po hlavě. Vedle toho musí opozice také nabízet svoji vlastní alternativu.

Jak se vůbec díváte na to, jakým způsobem vede zemi současná vláda?

Vůbec nejhorší, co se muže občanovi stát, je, když ve vládě spojí své síly levice a velkokapitál a společně si začnou kupovat přízeň voličů. Ty jejich úplatky a hody totiž někdo bude muset zaplatit. Teď to platí střední vrstva, menší podnikatelé a živnostníci, dluhy zůstanou našim dětem. Andrej Babiš, největší příjemce dotací a momentálně trojjediný majitel České republiky (trojjediný ve smyslu politické, ekonomické a mediální moci), je v tak obrovském střetu zájmů, že kdybyste to komukoli vyprávěl ještě před pěti lety, vysměje se vám, že si děláte legraci. Na facebook jsem před časem napsal, že každý živnostník, který volil Babiše, by měl dobrovolně sám sebe nakopat do...

Když bylo oznámeno, že novým ministrem spravedlnosti bude Robert Pelikán, napsal jste, že naší zemi začínají ovládat synové z normalizačních rodin - Andrej Babiš a Pavel Telička byli synové prominentních diplomatů, Pelikánův otec přednášel na fakultě sovětské právo. Skutečně máte dojem, že existuje nějaké pojítko mezi těmito syny, které by z nich tvořilo ucelený politický proud?

Děti nemohou za činy svých otců. Leda, že kráčejí v jejich šlépějích. Pelikánův otec Dragutin po Únoru na pražské právnické fakultě napráskal mého otce, že je buržoazního původu. Tátu vyhodili. Jeden den to byl nadějný jurista, druhý den přidavač na stavbě. Nejstrašnější na tom starém rodinném příběhu ovšem je, že můj otec a Dragutin bývali na gymnáziu kamarádi a moje babička, zbožná to žena, do své křesťanské lásky v bídných poválečných letech zahrnula i kamaráda svého syna, pročež každý den připravovala dvě svačiny, jednu pro syna a druhou pro jeho kamaráda.

Robert Pelikán, nastupující ministr spravedlnosti, před časem pro změnu napráskal starostu Nového Bydžova. Každý si jistě dokáže udělat svůj názor, zda to byla občanská povinnost, nebo si mladý pan Pelikán jen honil své aktivistické tričko.

Hodně se diskutuje o tom, zda se Česká republika ze současného zmatku vrátí do klasického pravo-levého politického soutěžení, nebo se vytvoří nějaká úplně jiná dělící linie. Co si o tom myslíte?

Žádná jiná politická linie neexistuje. Je to věčný spor pravice, která preferuje svobodu rozhodování jednotlivce, a levice, která preferuje kolektivní „rozum“ státu. Oba principy jsou legitimní a na jejich střetávání stojí opravdová politika. Jakmile to někdo začne nahrazovat čímkoli jiným, třeba populistickými kecy o boji s korupcí, občan by měl okamžitě zpozornět a dotyčného hnát svinským krokem. Ostatně, co vzešlo ze současného „boje“ proti korupci? Člověk aby se bál kandidovat do jakékoli zastupitelské funkce, protože pokud tu „vládnou“ psychopati Ištvanova typu, jednou nohou se automaticky ocitáte v kriminále a druhou v blázinci. Přesně tohle mi minulý týden říkal náměstek primátora jednoho velkého města. A propos, jak efektivní tenhle „boj“ je, nejlépe dokládá aktuální odškodnění pro Davida Ratha. Pokud chceme korupci skutečně omezit, pak jedinou cestou je, umenšit množství peněz, které protékají veřejnými rozpočty a které někdo přerozděluje. Ale to se pohodlně vejde do pravo-levé politiky. Sobotkovsko-babišovská vláda sice hlasitě bubnuje do protikorupčního boje, ale svými praktickými kroky prostor pro korupci dál a dál zvětšuje.

Co říkáte na aktuální vývoj dění ve světě? Máte pocit, že svět prochází nějakými zásadními změnami, jak někteří tvrdí, nebo se jedná pouze o výkyv, který nepoznamená dosavadní rozložení sil?

Písničkář Pepa Nos v jedné písničce zpívá, že když jdete na západ, dojdete na východ. A naopak. Pro současný svět je to takřka dokonalý příměr. Čínští komunisté úspěšně budují kapitalistickou společnost, zatímco Spojené státy a Evropská unie vymýšlejí další a další socialistické regulace. Někteří lidé ovšem zastydli ve druhé polovině dvacátého století a dál vedou tehdejší politické války. Nevšimli si, že Obama není Reagan, že Rusko není Sovětský svaz, že Putin není Brežněv, že Evropská unie už bohužel není to, co bývalo Evropské hospodářské společenství atd. atd.

Západní svět si své problémy vyrábí sám vývozem svého způsobu života do zemí, kde to prostě vzhledem k jejich historickým tradicím nemůže fungovat. Výsledkem momentálně jsou rozvrácené arabské země, narůstající islamistický teror a statisíce uprchlíků, se kterými si nikdo neví rady. Teď se to samé opakuje na Ukrajině. Když se proti tomu ozvete, novodobí propagandisté vás okamžitě onálepkují jako rusofila či Putinova agenta. Je to intelektuální zločin.

A jak v tomto světě vidíte postavení České republiky?

Historicky a kulturně jsme nepochybně součástí západního společenství. To ale neznamená, že musíme automaticky odkývat každou pitomost, kterou tu vymyslí nějaký chorý mozek. Kupříkladu hloupé protiruské sankce, které nejvíce poškozují nás samotné. (Zatímco americký obchod s Ruskem loni narostl o sedm procent.)

Jak je podle vás na turbulence, které sledujeme, připravena reagovat ODS? Má podle vás tato strana „návod pro jednadvacáté století“?

Obávám se, že nemá, protože nejdříve musí najít návod sama pro sebe.

Jakub Vosáhlo

1. 3. 2015

Originál rozhovoru ZDE