Rozhovory - 2015
ROK 2015 - A CO DÁL? Evropě vládnou šílenci a u nás eurobolševici, kteří přebrali manýry někdejších komunistů. Předstírají, že jsou demokraté, což jim ale vydrží pouze do doby, pokud je po jejich a pokud vyhrávají jejich favorité. Tak hodnotí hudebník a politický glosátor Petr Štěpánek politickou situaci poslední doby. Bývalý dlouholetý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání rovněž tvrdí, že z České televize se stal hlavní škůdce českého národa a na tématu migrace je to zvláště patrné.

Končící rok byl ve znamení masové nelegální migrace do Evropy, občanské války na Ukrajině, řecké krize i teroristických útoků. Stal se podle vás něčím z toho přelomovým?

Končící rok bych nazval rokem odpojení. Ten jev sice už nastal dříve, ale nyní nabírá na obrátkách. Mám na mysli masové odpojení občanů od politických i mediálních (j)elit. Obrovské procento lidí přestává brát ty nahoře i ty na obrazovce vážně: „Ať si pindají, vždyť my víme, že všechno je přesně obráceně, než nám říkají.“ A to vše v době, kdy existuje zvýšená poptávka po informacích. Naštěstí je tu internet, který poskytuje alternativní informační zdroje.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. V čem vidíte selhání evropských elit a lze vůbec některý z jejich nápadů – povinné kvóty, tři miliardy eur pro Turecko a podobně – považovat alespoň za náznak řešení?

Evropě vládnou šílenci. Kdybyste se o vlastní dům starali tak, jak se tihle tragédi starají o náš kontinent, za chvíli nebudete mít kde bydlet. Buď vás v domě bude moc a přišedší vám vaše domácí pořádky obrátí naruby, nebo vám váš dům prostě vybydlí. Nemá cenu vypichovat jednotlivosti. Vše, co eurounijní politici udělali, je špatně. A pokud snad něco zcela výjimečně udělali dobře, bylo to zoufale pozdě.

V souvislosti s migrační krizí se začala polarizovat i česká politická scéna. Atmosféra nedávných dnů soudě podle médií působila tak, že každý v této zemi nenávidí prezidenta Miloše Zemana, a to včetně premiéra Bohuslava Sobotky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Prezident prý rozděluje národ. Dá se s tím souhlasit a spojují naopak národ svými vstřícnými postoji k migrantům Karel Schwarzenberg a Jiří Dienstbier?

Navážu na odpověď na první otázku, na to odpojení od (j)elit. Omlouvám se, ale to „j“ v závorce si nemůžu odpustit. Copak kupříkladu ministr bez práce Dienstbier, jeden z největších zemských škůdců, je nějaká elita? Média by měla být zrcadlem skutečnosti, namísto toho nám vymývají mozky propagandistickou virtuální realitou. Mediální mainstream na čele s Českou televizí je hlásnou troubou jedné politické skupiny a jednoho jediného správného názoru. Říkám těm panákům eurobolševici či neobolševici, dnešní komunisté ale paradoxně součástí tohoto proudu nejsou. To jen momentální mocipáni přebrali jejich někdejší manýry. Předstírají, že jsou demokraté. To ovšem platí pouze do té doby, pokud je po jejich a pokud vyhrávají jejich favorité. Jejich útoky na Zemana to moc pěkně ilustrují. Představa, jak by ausgerechnet Karel Schwarzenberg, vítač migrantů zcela odtržený od starostí naprosté většiny zdejších obyvatel, spojoval národ, je fantasmagorie z říše pohádek.

Jak hodnotíte přístup médií a především veřejnoprávních k tématu migrace do Evropy?

Z České televize se stal hlavní škůdce českého národa. Na tématu migrace je to zvláště patrné. Dvojnásob hanebné je to proto, že si všichni tuto instituci nedobrovolně vydržujeme povinnými poplatky. Jen zopakuji, co jsem řekl již mnohokrát. Radikální řešení je Českou televizi zrušit. Bez náhrady. Techniku rozprodat, určit správce archivu, kmitočty vysoutěžit. Méně radikální varianta je sáhnout České televizi na peníze. Zrušit televizní poplatky, financovat ji přímo ze státního rozpočtu a hlavně jí nasadit radikální dietu.

S migrační krizí jsou v naší společnosti většinově spojeny obavy z islámu, islamismu a islámského terorismu. Má strach v tomto případě velké oči a jsou Češi xenofobové, jak jim o hlavu otloukají mnozí komentátoři a také někteří politici?

Rozdávat lidem nálepku xenofobů je obzvláště hloupé. Xenofob je ten, kdo se bojí neznámého. Lidé se ale nebojí neznámého, nýbrž toho, co kolem sebe, v televizi či na internetu, vidí. Bojí se tedy známého. Nechtějí, aby česká města vypadala jako Marseille či Malmö. Nechtějí pařížský teror. Nechtějí se potýkat s primitivy vyznávajícími vražednou politicko-náboženskou doktrínu z raného středověku.

Ale lidé se začínají bát i toho, aby si nějakým vyjádřením nevysloužili trestní stíhání, k čemuž de facto po akci 17. listopadu na Albertově vyzval ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Prvním známým případem je zjevná nadsázka Martina Konvičky, kterou navíc použil už před několika lety. Nelze to brát i jako pokus o zastrašení, aby se lidé raději neozývali, nebo obava z ohrožení svobody slova a projevu není namístě?

Obvinění Martina Konvičky je vůbec nejhloupější počin sobotkovsko-babišovské mocenské garnitury. To obvinění je samozřejmě nebetyčně hloupé věcně, ale ještě hloupější strategicky. Pro Konvičku je to jistě nepříjemné osobně, ale pro propagaci jeho Bloku proti islámu nemohli ti namistrovaní potentáti udělat nic lepšího. À propos Robert Pelikán. To je synek z prominentní komunistické rodiny. Jeho otec Dragutin Pelikán byl docentem na katedře marxismu-leninismu na pražské právnické fakultě. V padesátém roce se postaral o vyhození mého otce ze studií. Jeden den byl táta nadějný jurista, druhý den přidavač na stavbě. To jen tak na okraj. Ale zpátky k vaší otázce. Zastrašování to samozřejmě je.

Kdo se stal z vašeho pohledu letošní nejvýraznější postavou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili v končícím roce očekávání, nebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Zeman letos posílil hodně, Babiš trochu, Sobotka i Kalousek ztrácejí. Nejvýraznější postavu bych ale hledal jinde. A možná nikoli nejvýraznější, nýbrž nejzajímavější. Zatímco (ne)zodpovědní politici ve svých funkcích roky sladce pospávají, Martin Konvička prokázal zaznamenání hodnou jasnozřivost, neboť na nebezpečí plynoucí z militantního islámu upozorňuje už několik let. Poslední vývoj mu dává ve všem za pravdu. Problém je jinde. Konvička totiž ohrožuje všechny ty líné, tučné, pospávající kapry, co jich jen v tom našem zahnívajícím, bahnitém politickém rybníku máme. Proto se také právě na Konvičku celé politické spektrum – odleva doprava – zaměřuje. Jeho Blok totiž všem může ubrat. Všichni se navíc dopouštějí faulu, protože generalizují. Konvička je – na rozdíl od mnoha jiných, kteří konjunkturálně nasedli na antimigrační vlnu – bytostný intelektuál a lidé okolo něho demokraté. Vím, o čem mluvím. Znám ty lidi. A co když Konvičku opravdu zlikvidují? Fajn. Ale ať se pak nediví, až nastoupí týpci, kteří vypustí úplně jiné běsy.

Někteří politici a publicisté opakovaně varují, že nám hrozí ztráta svobody, a poukazují přitom na Andreje Babiše. Spočívá opravdu v jeho osobě ohrožení demokracie u nás?

To není jenom o Babišovi. A netýká se to jenom naší země. Mocenské šrouby utahuje celá eurobolševická garnitura. Babiš někdy říká i rozumné věci. Diskvalifikuje ho ale jeho grandiózní střet zájmů. Nelze být současně vrcholným politikem, velkopodnikatelem a mediálním magnátem. Přes to prostě vlak nejede. Tečka. Možná spíš vykřičník! V přímém přenosu sledujeme oligarchizaci či ukrajinizaci naší politické scény. Ty koblihy ale asi způsobují slepotu.

Vzhledem k současné situaci, ale i tomu, co nás v příštím roce čeká, kdo by mohl na politické scéně posílit a kdo propadnout? Andrej Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice, proevropská pravice, nebo někdo jiný?

Svět i Evropu postihlo zmatení slov a jejich významů. I vy jste jeho obětí. I vy na to naskakujete. Kdo je proevropský a kdo protievropský? Jsou snad proevropští ti, kteří vedou náš kontinent od krize ke krizi, od deseti k pěti, prostě k rozvratu? A protievropští ti, kteří na všechna ta rizika a nebezpečí upozorňují? Není to spíš úplně naopak? Proč nám média tuhle „proevropskou“ pohádku O císařových nových šatech dennodenně podstrkují? Lidem to někdy trvá, než vystoupí ze svých zaběhaných stereotypů. Kupříkladu, že jsou tradičními voliči tradiční pravice či tradiční levice. Ale jednoho dne zjistí, že je to vlastně úplně jedno, koho volili, protože ta tradiční levice i tradiční pravice ruku v ruce vůbec nehájí jejich zájmy. Migrační krize to demaskuje v plné nahotě. Copak je naším zájmem nastěhovat si do Evropy miliony namnoze pologramotných migrantů včetně potenciálních teroristů? Pak ovšem lidé namísto tradičních stran povolají někoho jiného. Aby řekl dost! Vidíme to v celé Evropě. Tenhle trend bude pokračovat. I u nás. A je to dobře.

Jiří Hroník, 15. 12. 2015


Originál článku ZDE