Články - 2016

Žijeme v prapodivné době. Ti, kteří otevřeně a včas varovali před nebezpečím, jež se na nás valí, a navrhovali opatření, jak mu čelit, byli zdejšími papaláši onálepkování coby extremisté. Titíž papaláši dnes navrhují to samé, leč s ročním zpožděním. Závěr, zda extremistou je Konvička, anebo Sobotka a spol., si laskavý čtenář dozajista učiní sám. Já jen dodávám, že pouze extrémně neschopný, totalitářský poseroutka může prázdným tlacháním dle bruselských osnov promarnit rok.

Sobotka v tom ovšem není sám. Spoluzodpovědnost za marasmus naší doby spolu s ním nesou i služebná média a pozérští politici, aktivisté a umělci, vesměs nikoli nepodobní hlupákům, kteří na stavbách socialismu dláždili cestu čtyřiceti letům komunistické totality. Za totalitní praktiky, s nimiž se rozsypal pytel, by se totiž nemuseli stydět ani ti nejpokleslejší řiťolezci z husákovské normalizace.

Pravdoláskovní ortel na Ortelem

Ortel. Stříbrný a bronzový slavík. Jednoduché, chytlavé písničky s aktuálními texty. „Pro Alláhovo slávu, uříznou ti hlavu.“ Realita. Čistá pravda. Tady by to celé mohlo (a mělo) končit. Pravdu ovšem naši pravdoláskovní eurobolševici neodpouštějí. Se stížností se na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání po odvysílání Českého slavíka promptně obrátil poslanec za ČSSD Jan Chvojka. Pozérský hlupák, jenž, ač se honosí titulem JUDr., vůbec netuší, co se píše v zákoně o vysílání a jaké jsou kompetence téhle rady. Něco o tom vím, dlouhá léta jsem byl jejím členem a místopředsedou. Její jediná kompetence je dohlížet, zda se na obrazovce neobjeví nějaký nezákonný obsah. Co je nezákonný obsah stanoví opět zákon o vysílání. A co se objevilo na obrazovce televize Nova? Skupina Ortel nakráčela na pódium, převzala stříbrného slavíka, poděkovala a zase odkráčela. Totéž se opakovalo, když si její frontman přišel převzít bronzového slavíka v kategorii zpěváků. Co je na tom nezákonného a co na tom má Rada pro vysílání zkoumat, zřejmě ví jen hloupý pan poslanec Chvojka. Zasmradil ovšem virtuózně! A nebyl sám. Za zviditelněním na okázalém plivání na Ortel vystartovalo povícero ubožáků.

Vymažeme vás

Jiný příběh. To takhle reportér Tomáš Měšťan jede vlakem do Brna a dá se do řeči s Matějem Hollanem, znají se už z dřívějška, a neprozřetelně mu prozradí, že jede do brněnského Janáčkova divadla točit pokračování časosběrného dokumentu o svém příteli, světoznámém režisérovi Emiru Kusturicovi, který tam vystupuje. Hollan je dnes náměstkem brněnského primátora za nechvalně známé, neobolševické uskupení Žít Brno a má ve své kompetenci právě kulturu. Střih. Stačí jen několik telefonátů a mailů a podělaný ředitel divadla zakáže v divadle jakékoli natáčení. Skutečný důvod? Tomáš Měšťan říká otevřeně své kritické názory, sympatizuje s Blokem proti islámu a navíc, považte tu opovážlivost, coby reportér na volné noze točí také pro ruskou televizi Russia Today.

Nebo. Martinovi Konvičkovi, docentovi a vysokoškolskéhu učiteli, ale také předsedovi Bloku proti islámu, mladofrontovní cenzoři zrušili jeho více než hojně čtený blog na iDnes. Leč nedosti na tom. V únoru 2016 jej pro jistotu ještě vyloučili z ankety bloger roku 2015. Co kdyby v ní snad Konva zabodoval, že? Skoro mi to připomíná story, kterak bolševici vyřadili Kubišovou ze Zlatého slavíka.

Zpátky k Ortelu. Prorežimní přicmrdávač David Koller rozeslal pořadatelům „pohrůžku“, že tam, kde bude hrát Ortel, on nevystoupí. To už je opravdu na palici! Namísto toho, aby jako rockový muzikant ctil tu nejelementárnější zásadu svobodomyslného člověka, totiž „žít a nechat žít“, montuje se Koller, nikoli nepodobný těm nejpokleslejším vlezdoprdelkům bolševického režimu, do životů i svědomí druhých. Vlastně v téhle souvislosti ani nepřekvapuje, že Kollera tak často vídáme mezi zdejšími nejprofláklejšími, okázale pozérskými antikomunisty. Mnozí z těchhle týpků se totiž od někdejších bolševiků způsobem uvažování a používanými metodami vlastně ani moc neliší.  

Vítejte v socialistickém Kauflandu!

Libor Šíba je můj dlouholetý známý. Je to promotér, pořadatel koncertů. Rozhodl se, že uspořádá sérii megakoncertů Ortelu. Proč? Neznám všechny motivy, ale ten určitě nejpřirozenější nepochybně je, že vzhledem k popularitě téhle skupiny by to nejspíš mohl být docela dobrý obchod. Dál už je to víceméně klasika naší totalitní současnosti. Potíže s radnicemi i nablblými militantními vítači, obyčejnými i akademickými, třeba těmi z olomoucké univerzity, klacky pod nohama všude možně.   

Signifikantní je jeho zkušenost s manažery Kauflandu. Jeden by si myslel, že aspoň obchodníci – na rozdíl od pozérských umělců či politiků – budou ctít obchod i uzavřené smlouvy. Chyba lávky! Totalitní mor už nahlodal i duše „kapitalistických“ manažerů, pročež srazili paty a své chrámy konzumu přeměnili na socialistickou sámošku, kde fungují stejné manýry jako za Husáka. Libor totiž uzavřel smlouvu s reklamní agenturou, nechal na megakoncerty vyrobit billboardy (co, kdo, kdy, kde) a reklamka je vyvěsila, mimo jiné také na poutačích v areálech Kauflandu. A najednou se začaly dít věci. Uzavřené smlouvy neplatí a podělaní kauflandoví manažeři ze sebe hloupými výmluvami dobrovolně dělají idioty. Totalita jak vystřižená! Totalitní nákaza předposranosti ovšem funguje. Podobně se záhy zachovali i manažeři jiných supermarketů.

Příšerný, zhovadilý režim

Svoboda slova už neexistuje. A neplatí už ani kruciální pravidlo demokracie, že co zákon nezakazuje, je dovoleno. Bez výjimek! Posránkové už zase poskakují, jak neobolševičtí totalitáři pískají. Tohle nedávno napsal jeden opravdu, ale opravdu velmi významný právník, skutečná autorita, mimo jiné učitel na právnické fakultě a autor řady odborných vědeckých publikací. V téhle společenské atmosféře ho raději ponechám v anonymitě:

„... hovoříte o režimu po roce 1968 jako o příšerném a jako o koncentráku. S tímto hodnocením nejsem v úplné shodě. Ne snad, že bych myslel, že to hodnocení není samo o sobě přiléhavé. Jsem ale názoru, že soudobé stádium kapitalismu, ve kterém jsme nuceni žít, celkovou mírou svých novodobých zhovadilostí – zvrácenými ideologiemi europeismu, multikulturalismu, politické korektnosti (programového režimního lhaní), patologického byrokratismu, nadvládou zdivočelých a nikým nekontrolovaných médií, ústavních soudců, atd., atd., atd., příšernost režimu po roce 1968, včetně veškerý život otravující marxisticko-leninské ideologie, již násobně překonalo. Samozřejmě vím, že osobní prožitky a pociťování různých lidí v tomto ohledu jsou různé,... ale já sám to mám jinak – nemyslím, že režim po 1968 je model, k němuž by bylo možné a důvodné se jakkoli vracet, ale ve skutečně příšerném a zhovadilém režimu, potažmo koncentráku, který programově opouští základní civilizační hodnoty a významně se tak příčí mému pohledu na svět a život, žiji teprve dnes. A docela bych se vsadil, že podobně jako já to má i významná část lidí v této zemi.“

Ano, má. Bohužel. Na jedno by ale novodobí totalitáři neměli zapomínat. Možná se to stane dříve, možná později, každopádně ale jednoho dne lidem dojde trpělivost. A docela se bojím, že tentokrát to sametové nebude.

5. 3. 2016