Radek Pokorný tlumočí hlavní myšlenky z pondělního diskusního večera pořádaného konzervativní Akcí D.O.S.T., přináší záznam diskuse a klade několik podstatných otázek. Česká televize by měla být navrácena českému národu a jeho zájmům, nebo musí být co nejrychleji zrušena. To není jen požadavek Miloše Zemana či Andreje Babiše a dalších významných politických postav - kromě Bohuslava Sobotky a Miroslava Kalouska, kteří mají mediální centrum Pražské kavárny na Kavčích horách dlouhodobě "propachtováno".

Shodli se na tom také zajímavé osobnosti diskusního večera Hovory na pravici pořádaného konzervativní Akcí D.O.S.T. v Praze na Novotného lávce. A protože tuto akci (s malými i velkými písmeny) jako obvykle mainstream okázale ignoroval, pokusíme se tuto "díru v informacích" napravit alespoň my.

Kavčí hory versus alternativní média

Známý publicista a mediální odborník Petr Žantovský mluvil o tom, proč již není možné Českou televizi placenou z našich speciálních daní v současném obsazení reformovat, ale pouze zrušit. Kromě toho, že samotný status veřejnoprávnosti je podle něho již dnes přežitkem, patří mezi hlavní argumenty pro likvidaci ČT v dnešní podobě fakt, že neinformuje, ale aktivisticky se zapojuje do politiky, přičemž okázale a jednostranně podporuje pouze vybrané politické skupiny. Nepřijatelná je také ekonomická neefektivnost celého podniku, na němž parazitují vybrané zájmové kruhy.

„Redaktoři ČT zaměňují informace za komentář, respektive za vlastní názor. Pokud mají ve svém pořadu zastánce dvou opačných názorů, zpravidla straní jen jednomu z nich a druhého způsobem komunikace a skákáním do řeči okatě znevýhodňují“. K tomu ale podle něho nedochází zas až tak často, neboť nejčastěji jsou přeci jen do pořadů zváni zastánci stejných názorů, kteří kopírují postoje ČT a Pražské kavárny.

Žantovský zajímavě současnou situaci přirovnal ke konci osmdesátých let. I tehdy se rodil stále větší vzdor k politickým elitám, které nás prostřednictvím svých mediálních nástrojů zotročovaly a ohlupovaly. Také tehdy se projevoval zvýšený zájem o alternativní média reprezentovaná zahraničním rozhlasem a samizdatem. Dnes jako tehdy je Česká televize oporou režimu a brání jakýmkoliv společenským změnám. Z těchto a mnoha dalších důvodů by bylo podle něho nejlepším řešením současnou Českou televizi zrušit, nebo se pokusit o nemožné - přimět ji k plnění původního poslání.

Návrat národu?

Tuto tezi návratu České televize do rukou národa rozvinul vysokoškolský pedagog a sociolog Petr Sak. Představil vizi širokého společenského hnutí, které by se mělo o zásadní změnu v ČT pokusit. „V poslední době jsem stále více reflektoval pokles důvěry veřejnosti v ČT a čím dál kritičtější výtky lidí, kteří se pohybují kolem médií. Nastala vhodná doba ke změně.“ Nejkvalitnější politologové a analytici mají podle Saka přístup do ČT zcela zapovězený a lidé s vlastními názory nejsou na Kavčích horách vítáni.

"Pokud charakterizujeme extrémismus jako činnost proti ústavě a v rozporu s ústavou země, pak některé metody štvanic na lidi s opačnými názory než sdílí ČT, jsou srovnatelné s dobou počátku nástupu nacismu." Pohár trpělivosti občanů s Českou televizí podle něho již přetekl a je třeba jednat. Jedním z nástrojů odporu, by se mělo stát jím zakládané hnutí, které je připravováno spolu s Asociací nezávislých médií. Petr Sak také předpokládá, že se k hnutí přidají další spolky a organizace usilující o zásadní změnu v České televizi i v celé zemi.

Základem bude web, který vznikne v nejbližších dnech. Ten by měl pravidelně informovat o dezinformacích České televize, analyzovat některé její pořady a zároveň koordinovat i společné akce proti jejímu současnému vedení. „Naším cílem je mimo jiné i příprava veřejnosti na akci občanské neposlušnosti, spočívající v masovém neplacení televizních poplatků. Inspirací by bylo hnutí Mahátma Gándhího pro neplacení daně ze soli Velké Británii." Hnutí požaduje mimo jiné i zveřejnění platů ředitelů, manažerů a redaktorů ČT a rovněž přímou volbu ředitele ČT občany.

Srovnat se zemí

Naprosté ignorování České televize doporučila ve svém vystoupení bývalá ředitelka zpravodajství ČT Jana Bobošíková, podle které se dnes stále více lidí orientuje na alternativní média a velkým médiím nevěří.

„Problém České televize je v tom, že není nějakým ostrovem, ale spíše produktem posledních 27 let. Nikdo nesejme z politiků odpovědnost, že nutí občany platit médium, kterému čím dál méně lidí věří. Proč musí platit občané za zprávy, které téměř nesledují a ke kterým si vyhledávají alternativní zdroje?“

Podobné otázky si ve svém příspěvku kladl i publicista a bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek. „Je snad tady Česká televize na to, aby za naše peníze platila darmožrouty z neziskovek? Aby politicky korektně prznila duše už i našim dětem? Aby byla zdrojem obživy pro 'pravdoláskařské' hochy a dívky co spolu mluví?“

Nejlepší řešení by podle Štěpánka bylo Českou televizi zrušit bez náhrady. „Určit správce archivu a techniku rozprodat. Popřípadě to betonové monstrum podminovat a srovnat se zemí, neboť to, co je tam dnes, je naprosto nehospodárné. Na to by bylo potřeba 101 poslanců a 41 senátorů, ale ti se nenajdou. Takže tudy to nepůjde.“

Nemravná daň z hlavy

Druhou možností je podle něho přechod na systém státní televize. „Ředitele by mohla jmenovat vláda jako v Británii.“ Štěpánek se také zamyslel nad koncesionářskými poplatky, které jsou podle něho neefektivní, iracionální a rovněž asociální, neboť všichni platí stejně.

Jedná se podle něho fakticky o daň z hlavy, což znevýhodňuje nízkopříjmové rodiny. Podle Petra Štěpánka jsou Česká televize a nemravné "koncesionářské" poplatky velkým politickým tématem. „Kdyby tohle dokázal někdo uchopit, má šanci oslovit velké množství potenciálních voličů.“

Navrátí se Česká televize zpět do rukou celé veřejnosti (a nejenom její uzounké "elitní" části), jak o to usiluje hnutí, které mělo na Hovorech na pravici svoji premiéru? Stane se toto téma součástí kampaně nějaké relevantní politické síly v zemi?

Opatrný pesimismus

Prozatím to nevypadá, že by měly blížící se podzimní volby dát na tuto nikoli nepodstatnou otázku jasnou odpověď. Je zcela jasné pouze to, že pokud nějakým zázrakem uspěje Bohuslav Sobotka - vášnivý obhájce, protože "družstevní spolumajitel" dosavadního modelu takzvaně veřejnoprávní ČT - nic se s tímto Molochem nestane.

Jistá naděje k dalšímu oslabení vlivu jejích protektorů by byla, kdyby se do parlamentu nedostal Miroslav TOP Kalousek (další z "akcionářů"). A koneckonců také lidovci a STAN - pokud k jejich spojení vyžadující desetiprocentní zisk vůbec dojde. To by ovšem znamenalo takové zemětřesení a překreslení politické mapy, že by pak možná ani Andrej Babiš nepotřeboval dostát svým slibům na radikální změnu v ČT, kterou kudy chodí, tudy naznačuje. Prostě by se mu možná docela hodilo nechat věci tak, jak jsou - a jenom vyměnit obsazení.

Opět se nic nestane?

To si ovšem spiklenecké centrum na Kavčích horách jasně uvědomuje. Proto se "svou" Radou zorganizovalo skandální posunutí termínu volby ředitele už na jaro, přestože termín tomu současnému vyprší až na podzim. A slyšíme kvůli tomu nějaké dramatické výkřiky politiků? Nikoli. Všichni se bojí vlivu, který v předvolební době Moloch může uplatnit.

Je to samozřejmě absurdní strach, protože on bude stejně hrát svoje politické hry tak jako tak: Ale vysvětlujte to lidem, pro které je politika zdrojem skvělé obživy - nikoli službou veřejnosti! Jeden Okamura na nic takového nestačí.
A Miloš Zeman se již Kavčím horám i jejich rozhlasové sestřičce vysmál, když oznámil, že jeho prezidentská kampaň půjde zcela mimo tyto manipulátory. Zemanův senátor Veleba a jeho Strana práv občanů sice asi budou o tématu ČT v předvolební kampani jako jedni z mála mluvit - ale to je ještě slabší hlas než ten Okamurův.

Hovory na pravici to ostatně také signalizovaly: Je mezi námi řada osobností, které jsou připraveny a odhodlány tento zoufalý stav změnit. Jejich reálná síla je však malá. Proč? No protože kromě jiného nemají do "veřejnoprávní" televize a rozhlasu přístup.

Vypadá to tedy jako začarovaný kruh. Pouze však do okamžiku, než si veřejnost skutečně uvědomí, že přístup ke skutečným informacím je v jejich životním zájmu. A než v jediném možném okamžiku, který jim ještě zbývá - při volbách - vezmou i tento fakt do úvahy před volební urnou.

Proto každá iniciativa či diskuse na toto téma, která se nějakou cestou k veřejnosti dostane - jako právě Hovory na pravici - má svůj hluboký význam.

A v tomto smyslu snad i tento článek - a video, které si může pustit každý, kdo na Novotného lávku nemohl přijít. Víc dělat nemůžeme.

Radek Pokorný, 15. 3. 2017

Originál článku ZDE