Články - 2017

Chcete-li se stát prezidentem, musíte dát dohromady volební koalici, která vás zvolí. Nejedná se ale o koalici politických stran, nýbrž koalici voličských skupin, které mohou, ale také nemusejí být více či méně navázány na konkrétní politické strany.

Zároveň je třeba mít na zřeteli, že pro první kolo prezidentské volby platí jiná taktika než pro kolo druhé. A aby to bylo ještě složitější, zvolená taktika pro první kolo by neměla znemožňovat vést efektivní kampaň v kole druhém. V prvním kole se totiž obvykle přetahujete se všemi ostatními kandidáty. Ale nesmíte to přehnat, protože ve druhém kole budete potřebovat i jejich voliče.

Zemanova volební koalice

Základ Zemanovy volební koalice v roce 2013 tvořili příznivci jeho Strany práv občanů. Od počátku do ní také patřila část tradičních voličů sociální demokracie. Zemanovi v tom nahrával i postoj vedení ČSSD, které do prvního kola nominovalo Jiřího Dienstbiera, tzn. představitele tzv. nové levice, která si ovšem rozumí víc s knížetem a kavárnou než s odboráři či dělníky. Zemanovi vyšli vstříc také komunisté, když žádného svého kandidáta do prezidentské volby nenominovali.

Že s touto podporou z levého spektra Zeman postoupí do druhého kola, nebylo pochyb. Hrálo se ale o to, kdo bude jeho vyzyvatelem v kole druhém. Zprvu jasného favorita Jana Fischera záhy zastínil Karel Schwarzenberg. Zároveň ovšem platí, že Schwarzenbergova kampaň proti Fischerovi byla tak brutální, že ten po prvním kole uraženě podpořil raději Zemana. To sice neznamená, že ho všichni jeho voliči automaticky následovali, ale svůj význam to samozřejmě mělo. Však se mu také Zeman záhy odměnil postem ministra financí v Rusnokově úřednické vládě.  

Rozhodující okamžik druhého kola se odehrál během jedné z televizních debat. Schwarzenbergův hloupý výrok o Sudetských Němcích, respektive prezidentu Benešovi, přihrál do Zemanova voličského tábora řadu nerozhodnutých voličů. Nezachránil to ani brutální propagandistický nálet téměř všech médií ve prospěch knížete s čírem.

Ve finále tak Zemanovu volební koalici tvořili nejen podporovatelé z prvního kola, nýbrž i voliči různého politického zabarvení s národním cítěním, „antitopáčtí“ lidovci plus část pravice. Neznám kupříkladu nikoho z klausovského okruhu lidí, kteří kdysi zakládali ODS, ale ani z pozdějšího topolánkovského okruhu, kdo by volil knížete. Stejně se zachovali podobně smýšlející voliči. Je to asi paradox, ale za situace, kdy o vítězství rozhodovaly jednotky procent, volební váhy na Zemanovu stranu převážila právě tato část pravice. Takže Zeman coby miláček pravice? Ale vůbec ne. Pouze menší zlo než pravdoláskovní protikandidát.

Drobná osobní vzpomínka, jež potvrzuje výše řečené. Byl jsem v té době ještě člen ODS a místopředseda krajského sdružení v Královéhradeckém kraji. Protože někteří z nás kritizovali bianco šek podpory vypsaný nečasovským vedením ODS pro knížete, cvičně jsme si svůj názor na nejednoznačný postoj členské základny ODS ověřili na oblastní radě v Rychnově nad Kněžnou volbou na nečisto. Byla to sice jen hra, nicméně mezi Milošem a Karlem to u modrých pravičáků dopadlo fifty fifty.

Změna kulis


Po pěti letech většina kulis zůstala, další ale přibyly. Především uprchlická krize a vše, co s ní souvisí (islámský terorismus, povinné kvóty, multikulturalismus atd.), a fenomén Babiš. S jakou volební koalicí tedy může počítat Zeman vzor 2018? Zatímco Zemanovy postoje k uprchlické krizi jeho pozici spíše posilují, neboť korespondují s většinovým názorem společnosti, se spojenectvím Zeman – Babiš je to složitější.

Ještě do nedávna se Zemanovy nadstandardně dobré vztahy s Babišem a jeho hnutím ANO jevily jako docela dobrý provozní i předvolební kalkul. Posilovaly prezidenta v jeho spíše odtažitém vztahu se Sobotkou a ČSSD a zároveň si jimi Zeman zajišťoval podporu co do preferencí momentálně nejsilnějšího politického subjektu i do prezidentského klání. Pokud by ANO postavilo svého vlastního kandidáta, Zemanovi by to dozajista neprospělo. Rovněž Babišova politická a mediální podpora samozřejmě přijde vhod.

Babiš jako závaží


Vládní krize ovšem přinesla zásadní zlom. Zatímco do té doby se Zemanovo spojenectví s Babišem jevilo jako výhoda, může to nyní být Zemanův prezidentský hrob. Ono se totiž nic nemá přehánět. Politologie pro to má termín „overkilling“, přezabití. Zeman prostě za Babiše kope tak okatě a tak přehnaně, že to ostatní nutí vztah k němu, respektive jeho podporu přehodnocovat. Babiš se totiž čím dál víc dostává do pozice českého Mečiara, kterého sice jeho kobliháři navzdory všem jeho excesům dál a dál bezmezně velebí, leč pro ostatní je tak odpudivou postavou, že s ním nechtějí nic mít.

Zemana nyní kritizují i jeho tradiční podporovatelé z ČSSD, kupříkladu poslanci Foldyna či Huml. Zemanovi tak hrozí, že jeho volební koalici opustí i část jeho tradičního oranžového elektorátu. Miloši, máme tě sice rádi, ale tohle už přeháníš! Začínal jsi jako prezident dolních deseti milionů, končíš jako kamarád miliardáře. Obdobně Bělobrádkovi lidovci. Jak prozradily výsledky krajských voleb, Babiš loví voliče i ve vodách KSČM. Proč by ho komunisté měli podporou Zemana posilovat? Co když nejen ČSSD, ale i KSČM tentokrát do prvního kola nasadí vlastního kandidáta? Co když svým voličům nedoporučí Zemanovu jednoznačnou podporu ani v kole druhém?

Hlas z té části pravice, která před pěti lety Zemana v druhém kole podpořila, zní také jednoznačně: Babišův parťák mávající na Hradě holí? Co je moc, to je moc! Tentokrát už tohle „menší zlo“ volit nebudeme.  

Antizeman, nebo kultivovaný „Zeman“?

V roce 2013 získal Zeman ve druhém kole o 476 234 hlasů více než Schwarzenberg. Teoreticky: Kdyby polovina z nich, tedy necelých 240 000, volila obráceně, volba by dopadla jinak. O takovýto počet voličů se hraje, o řádově takové množství hlasů se kandidáti ve druhém kole přetlačují. Ne o miliony.

Samozřejmě, jsou to všechno jen úvahy, navíc další velkou neznámou volební rovnice je totožnost Zemanova vyzyvatele. Pokud by jím měl být nějaký klasický Antizeman typu politikou nepolíbeného akademika či Bohem sice políbeného, leč nikoli politika, nýbrž textaře a sázkaře, pak to Zemanovy naděje – navzdory všem předchozím úvahám – spíše zvyšuje.

Ale co když Zemana ve druhém kole nakonec nevyzve žádný Antizeman, nýbrž Zemanova KULTIVOVANÁ OBDOBA? Tedy lidový politik jednoznačně hájící národní zájmy, osoba s kritickým názorem na migraci, rezervovaným vztahem k EU, prostě důstojná politická postava, které svůj hlas se skřípěním zubů nakonec vhodí i někdejší knížecí kavárna. Prostě volba menšího zla. Jako to před pěti lety v opačném gardu udělala klausovská pravice.

15. 5. 2017