ROZHOVOR „Kdyby komunisté vystrčili do čela Kateřinu Konečnou, pak by sociální demokraté a jiné levicové strany byli v nebezpečí. V okamžiku, kdy se perou dvě party gerontů, toto nebezpečí nehrozí,“ komentuje politické dění hudebník a spisovatel Petr Štěpánek, zakládající člen Alternativy pro Česko i ODS. V rozhovoru navíc kritizoval nálepkování a řekl, že zjednodušovat si politickou roli označováním soupeře za extremistu je zoufalství. A toto zoufalství označil za celoevropské.

Policie zadržela skupinu mužů podezřelých z víkendového brutálního útoku na číšníka v centru Prahy. Jak hodnotíte zásah policie a dopadení pachatelů? A jaký trest je odpovídající?

Mě na celé věci z informačního hlediska nejvíce překvapuje, že doposud nám média nebyla schopna sdělit, jaké národnosti jsou útočníci. Zcela jistě nejsou národnosti nizozemské, mají nizozemské pasy, mají nizozemské občanství, ale nizozemské národnosti nejsou. Proč se český občan nesmí dozvědět, co jsou vlastně zač?

Ví se to vůbec? Někdy existují pochyby o zdroji, ale i migranti umně zakrývají svůj původ…

Ví se to zcela jistě, když je zatknou a při té příležitosti legitimují, zcela jistě vědí, jaké jsou národnosti.

Jak tato událost zapůsobí na postoj české veřejnosti k migrantům?  

Nejenom ta samotná událost, ale i postoj oficiálních médií a orgánů působí na veřejnost špatným způsobem a ve veřejnosti posiluje vědomí, že má být ostražitá před bezmezným vítačstvím a imigrací.

Vznikly rozsáhlé diskuze o tom, zda se přítomní svědci, kteří do incidentu nezasahovali, neměli zachovat jinak, aktivněji. Co vy na to?

Já bych byl v tomto ohledu zdrženlivější, protože hřbitovy jsou plné hrdinů.

Jaký je váš pohled na vystoupení prezidenta Miloše Zemana na sjezdu komunistů, který se ho účastnil jako první prezident od revoluce. O čem to svědčí?

Svědčí to o kruhu, který česká společnost urazila od roku 1989 a jde spíše symbolický význam. S tím, co tam Zeman říkal, se koneckonců dá souhlasit. Ale zase je otázka, zda se bavíme o KSČ, nebo KSČM? Existuje mezi nimi rovnítko, nebo neexistuje? Dá se odpovědět tak i tak. V jistém smyslu, když vezmeme stanovy a oficiální stanoviska KSČM, je určitě jinou stranou, než KSČ. Pokud připomeneme lidi, jako je Semelová a další stalinisty, pak tam to rovnítko naopak patří. A proto stále zůstává otázkou, jaká je KSČM dnes? Pro obojí najdeme argumenty, takže ono vystoupení prezidenta na sjezdu KSČM za příliš šťastné nepovažuji, protože vlastně vrací společnost zpátky.

A co skutečnost, že sjezd KSČM Zeman vyměnil za účast u příjezdu ostatků kardinála Duky?

O tom toho už bylo řečeno a napsáno hodně. O skutečnosti, že je návrat ostatků kardinála Berana do vlasti významná událost a nejenom pro věřící, není žádná pochybnost. Je to historická událost a prezident republiky by u této události neměl chybět. Když chybí, je to chyba a je-li navíc podtržena tím, že prezident namísto toho řeční na sjezdu komunistů, je to kardinální úlet.

Záleží ještě Čechům na tom, zda ve vládě jsou, nebo nejsou komunisté?

Odhaduji to půl na půl. Polovině je to šumafuk a polovině komunisté vadí. A zase jsme u toho, co jsem říkal v minulé odpovědi: jde o pohled na dnešní KSČM, zdali je to normální strana, nebo pokračovatelka KSČ.

Záleží při takovém dělení na věku?

Nejenom. I na vzdělání, sociálním zařazení, zkušenostech, sečtělosti atd.

Post předsedy komunistů obhájil Vojtěch Filip. Jejich volební výsledek byl nejhorší, přesto mají největší šanci na účast ve vládě od roku 1989. Je to onen důvod, proč obhájil funkci?

Odpověděl bych slovy klasika: To jsou paradoxy, pane Vaněk! Mne spíše napadla, když jsem sledoval volbu předsedy KSČM, jiná myšlenka. Působí to na mě, jakou soupeření dvou skupin „gerontů“. Kdyby měli komunisté více politické fantazie a naopak vystrčili do čela Kateřinu Konečnou, mladou, inteligentní ženu, která navíc umí přesvědčivě argumentovat, pak by sociální demokraté a jiné levicové strany byly v nebezpečí. V okamžiku, kdy se perou dvě party gerontů, toto nebezpečí nehrozí.

ČSSD – snížila svůj požadavek – a nyní chce v podmínkách pro koaliční spolupráci, aby Andrej Babiš odešel z vlády, pokud by byl i nepravomocně odsouzen. Babiš to odmítá. Kam až lze zajít? Marek Benda z ODS mi řekl, že jsme v podstatě rukojmí trestně stíhaného premiéra. Nakolik lze s jeho výrokem souhlasit?

Za prvé myslím, že co předvádí sociální demokracie, je zoufalství. Jít do voleb s tím, že trestně stíhaný premiér v žádném případě a pak dělat ústupky, za jakých okolností ano, je směšné. Trestně stíhaný premiér je obrovský problém, je v tak nekonečném střetu zájmů, že ochota sociálních demokratů to přikrýt za nějaký ústupek je cesta do pekel a neodpustitelný politický hřích.

Vrátí se to sociální demokracii?

Určitě.

Konkrétně k osobnosti premiéra Andreje Babiše, do jaké míry je právě on ohrožením demokracie? Jde o známé kauzy nebo i o styl vedení státu? Do jaké míry se změní Česko, když bude premiérem Andrej Babiš?   

Andrej Babiš v pozici premiéra je naprosté zoufalství po všech stránkách, nejen že má obrovský střet zájmů, je trestně stíhaný, není sto předložit čisté lustrační osvědčení, ale především je to hochštapler. A v okamžiku, kdy předsedou vlády je hochštapler, je všechno špatně. Teď si přisadím na Zemana: když hlava státu dělá vše pro to, aby se tento hochštapler stal předsedou vlády, je všechno špatně. Prezident hodný toho postu má samozřejmě reflektoval, co je předseda vítězné strany zač. Je jeho právem i povinností udělat vše, aby se – když už vítězná strana staví svého premiéra – nejednalo o osobu, která bývala agentem StB, která je trestně stíhaná, která je v nekonečném střetu zájmů. Zeman měl předsedou vlády jmenovat někoho jiného z ANO. Tlačení Babiše je zločin. Když nemají rozum voliči, má ho mít prezident.  

Momentálně se ukazuje snaha vytlačit SPD a Tomia Okamuru z funkcí ve vládě. Obavy panují kvůli přehlasování, ale i kvůli vnímání a označování hnutí SPD za extremistické, nacistické a podobně. Co říkáte na celý kolotoč kolem SPD?

Odpovím obecně. Snaha vytlačit Okamuru a SPD za mantinely tvrzením, že je extremistickou stranou, je jedno z největších zoufalství naší politiky a ukazuje nemohoucnost těch takzvaně tradičních stran a je úplně jedno, zda mluvíme o sociálních demokratech, občanských demokratech či komkoli dalším. Prostě tvrdit o lidech z SPD, že jsou náckové… čím se definuje nácek? Vyslovením pochybnosti, zda tábor v Letech byl oplocený? Směšné. SPD je vlastně jediná strana, která pojmenovává největší problémy současnosti. Můžeme vést diskuze, zda jejich řešení jsou ta správná, ale na rozdíl od ostatních nestrkají hlavu do písku. Takže zjednodušovat si politickou roli označováním politického soupeře za extremistu, je politické zoufalství.

Tato slova a pojmenování sílí po celé Evropě…

… ano, to zoufalství je celoevropské. Tedy těch tradičních stran.

Čím to je? Proč je používají? Nemají čím se postavit konkurentům?

Oni nemají skutečné argumenty, a tak se uchylují k nálepkování. Namísto souboje idejí a názorů, vidíme boj marketingu. Když se nad tím zamyslíte, tři roky zpátky ti, kdo pojmenovávali nebezpečí, která se valí na Evropu, byli už tehdy označováni stejným způsobem. Ti, kdo je nálepkovali, dnes říkají to samé, co prozíravější už před třemi lety. Není něco špatně? To co na to upozorňovali včas, jsou dosud ostrakizování a ti, co zaspali dobu, bagatelizovali nebezpečí, se dodnes tváří jako ti praví, kdo mají třímat otěže vlády. Vždyť je to postavené na hlavu.

Zuzana Koulová, 27. 4. 2018

Originál rozhovoru ZDE