7. 11. 2003

Bydlím v Hradci Králové a bez problému v televizi chytám také polské programy. Na vlastní oči jsem proto v průběhu minulých měsíců viděl, jakou pozornost věnovala polská veřejnoprávní televize vyšetřovaní velké polské mediální aféry, která zasáhla do nejvyšších polských politických míst. Před vyšetřovací komisí vypovídali členové mediální rady i politici včetně předsedy vlády. U všeho byly kamery.

Také v Česku máme velkou mediální aféru. Kvůli prohrané stockholmské arbitráži se společností CME musela Česká republika zaplatit více než deset miliard korun. Poslanecká sněmovna posléze k této kauze zřídila vyšetřovací komisi. V nejbližších dnech bude před komisí vypovídat řada významných osob.

Žádám proto vedení České televize, aby ve spolupráci s poslaneckou sněmovnou zajistilo přímý přenos. O procesu s Karlem Srbou nám lidé z ČT tvrdili, že je to téma natolik společensky důležité, že si žádá přítomnost televizních kamer. Odvážím se tvrdit, že kauza prohrané stockholmské arbitráže je společensky ještě důležitější. Navíc se dotkla peněženky každé občana.

A ještě osobní douška: Na svědeckou výpověď před vyšetřovací komisí se opravdu těším. A nejsem sám. Je to totiž první orgán v České republice, který – chtě nechtě – bude muset vyslechnout i to, co zatím vůbec nikoho (!!!) – včetně novinářů – ani trochu nezajímalo. Asi proto, že to nezapadalo do schématu předem stanovených viníků. A nebude možné si před tím zacpat uši. Těch podivných skutečností, které naznačují – a mnohé přímo dokazují –, že stát arbitráž vůbec prohrát nemusel, ba dokonce, že mnozí významní činitelé učinili leccos, aby Česká republika prohrála, je tolik, že je prostě nebude možné přeslechnout a dál se tvářit, že neexistují.