4. 12. 2003

Vzpomínáte si na ten obrovský humbuk, co nastal, když Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila České televizi pokutu za vulgarismy v Obrázkářích a dokumentu o Miki Volkovi? Novináři – a spolu s nimi někteří politici – se doslova předháněli v napadání členů rady. Do Lidových novin jsem v reakci na to tehdy napsal: „Škála názorů mezi diváky i odborníky na to, co morální vývoj dětí ohrožuje a co nikoli, je velmi široká a různorodá. Právě proto se také rada nakonec rozhodla udělit tu nejmenší možnou pokutu, jakou zákon připouští, tedy 20.000 Kč. A kdyby to bylo možné, udělila by symbolickou jednu korunu. V ‚tiché dohodě‘ s vedením ČT totiž počítá s tím, že se Česká televize obrátí na soud, protože jedině tak může vzniknout směrodatný výrok, který pro příště určí, jak v budoucnosti v obdobných případech postupovat. Patent na výklad zákona nemá ani rada ani Česká televize.“ A ukončil jsem: „Otázka totiž nestojí, zda Obrázkáře a podobná díla uvádět či neuvádět, ale jen a pouze, zda je uvádět před či po 22. hodině.“

Česká televize se proti pokutám skutečně odvolala k soudu, a ten nedávno s konečnou platností rozhodl. Beze zbytku dal za pravdu Radě pro vysílání. Nikdo z oněch pobouřených novinářů o tom nenapsal už ani slovo. Nikdo z politiků se neomluvil.

Podobnou mediální sprchu radní dostali za pokutu, kterou České televizi udělili za odvysílání pořadu České hlasování mezi dvěma koly senátních voleb. Poslankyni Táně Fischerové (US-DEU) to dokonce posloužilo jako další argument pro odvolání rady. Na mimořádné schůzi sněmovny 2. dubna 2003 prohlásila: „Dalším skandálním, již zmiňovaným příkladem je v poslední době hojně citovaná půlmilionová pokuta České televizi za uvedení politické satiry, což už není pouze finanční oslabování České televize, ale přímo cenzurní zásah do nezávislosti veřejnoprávní televize a svobody tvorby, který bohužel velmi připomíná léta minulého režimu.“

Také tahle pokuta skončila u soudu. ČT k tomu dala stanovisko a soud radu vyzval, aby se k němu vyjádřila. Mezitím však byla „stará“ a „špatná“ rada odvolána a nastoupila rada „nová“ a „správná“. V první reakci chtěli noví radní pokutu zrušit. Pak se však jeden rýpal zeptal, zda inkriminovaný pořad vůbec viděli. Zjistilo se, že většina nikoli. Takže si ho o polední přestávce pustili na videu. A co se nestalo? Odpoledne „nová“ rada poměrem hlasů devět pro, jeden proti, jeden se zdržel, potvrdila rozhodnutí rady „staré“. Dokonce i ti největší sympatizanti České televize z řad nových radních prohlásili, že odvysílat něco takového mezi dvěma koly senátních voleb byla od ČT politická hanebnost. V zápise z 16. zasedání se to v bodě 44 skrývá za nic neříkající formulkou: „Rada schvaluje vyjádření ve znění návrhu.“

Teď jenom stále marně čekám, kdy Táňa Fischerová navrhne odvolání i této rady. Napadá mne však lepší řešení. Pro naprostou nekompetentnost by měla odstoupit sama. Ke stejnému čertu by se mohli odebrat i pokrytečtí novináři, kteří pro svůj aktivismus zapomněli na základní žurnalistickou povinnost – informovat.