Napřed Česká televize odvysílá video, které si nelze vykládat jinak, než že prezident republiky čórnul v Chile pero, a pak se svatouškovsky hájí, že interpretace, že Klaus v Chile ukradl pero, není interpretací České televize. Tak ukradl Klaus v Chile pero, nebo neukradl? (14-04-2011)

Lidé jsou rozčarováni z politiky a politiků. Podívejme se ale na věc z jiného úhlu. Opravdu za všechno mohou jen politici? Cestu do dnešního marasmu odstartoval Ústavní soud. Skandálním – protiústavním – rozhodnutím zrušil předčasné volby, čímž vytvořil prostor pro téměř roční bezvládí, doprovázené patřičnou mediální masáží veřejnosti. (10-04-2011)

Stibrala vystřídá Majstr. Nikdo cizí zvenku nám do ČTK nebude strkat nos. Takhle to měli kluci rozpočítané. Ale vloudila se chybička. Rada ČTK v srpnu 2009 čtyřimi hlasy proti třem zvolila novým šéfem ČTK bývalého generálního ředitele Slovenské televize Radima Hrehu. Chybu bylo třeba napravit. A tak odstartovala jedna z nejodpornějších mediálních kampaní posledních let. Instalace pomazaného korunního prince se protáhla na dva roky. Napodruhé už rada vybrala „správně“. Každému, co jeho jest. Zaznamenejme pro historii hlavní aktéry tohoto donebevolajícího svinstva. (13-03-2011)

Má to u nás bohatou tradici. V povětří se ocitne nějaký výraz či fenomén, kdosi ho uchopí, obvykle zcela nepřesně, a zpotvořenina už navěky žije svým vlastním životem... Další překladatelský úlet nyní slýcháme dennodenně. Opravdu by mě zajímalo, který trouba jako první terminus technicus „social networks“ přeložil jako „sociální sítě“. (12-02-2011)

Lidé obvykle žijí v iluzi, že televize je tu od toho, aby jim „prodávala“ programy. Chyba lávky! Televize – a na prvním místě ty komerční – jsou tu od toho, aby reklamním agenturám prodávaly diváky. Od počtu diváků se totiž odvíjí cena reklamy, a tím pádem i jejich zisk. Tedy: nikoli diváci (ti jsou jen prostředkem), nýbrž reklama, to je to, co televize živí. Nic proti tomu. Jenom bychom si ale měli uvědomit, že přítomnost reklamy naprosto zákonitě následně generuje jistý typ chování, jistý typ programu, jistý typ formátování. (10-02-2011)

Televize veřejné služby je pro všechny a všem má měřit rovným metrem. Tak by to mělo být. Jenže není. Existují totiž cestičky, které kamarádům kamarádů umožňují být o něco „rovnější“. Již před loňskými volbami jsem o tom psal v komentáři Česká televize jako lokaj ČSSD. Na poněkud nestandardní příchylnost některých svých šéfů k ČSSD si tehdy členům Rady ČT stěžovali dokonce samotní redaktoři. (09-02-2011)

Bakalovy tiskoviny mají své názory, nepochybně mají i své zájmy. Nic proti tomu. Jenže názorů a zájmů je daleko více a povinností televize veřejné služby je nabízet celé jejich spektrum. Tím, že Česká televize skandálním způsobem protežuje pouze jednu podnikatelskou – potažmo názorovou či zájmovou – skupinu, porušuje zákon. (05-02-2011)

Jsme svědky bouřlivého rozvoje vysílacích platforem a komunikačních technologií. Svět, ve kterém dnes fungují veřejnoprávní média, se za posledních deset patnáct let dramaticky změnil. Nemají-li média veřejné služby časem úplně ztratit opodstatnění své existence, musejí se změnit. Vždyť už dnes se ozývají hlasy – často od výrazných osobností –, že veřejnoprávní média nepotřebujeme vůbec. Think tank eStat.cz dlouhodobě usiluje o efektivní správu státu a věcí veřejných. V oblasti médií veřejné služby se proto v následujícím období zaměří na následující aktivity. (07-01-2011)

Moderátor František Lutonský udělal všechno, ale opravdu všechno, pro to, abychom se od pozvaného hosta, ministra financí Miroslava Kalouska, o kauze IPB nedozvěděli pokud možno vůbec nic. Nenechal jej dokončit jednu jedinou myšlenku. Zda tak pan redaktor činil kvůli své nebetyčné sebestřednosti, naprostému amatérismu či v žoldu některé zájmové skupiny, je vcelku jedno. Každá z těchto variant je pro Českou televizi smrtící. (05-01-2011)