Autor: <span>Petr Štěpánek</span>

Možná jste si toho nedávno v televizních zprávách také všimli. V rámci zlepšování mezilidských vztahů a s motivací seznamovat navzájem rodiny různého původu, naše a přistěhovalecké, někdo organizuje jejich vzájemné návštěvy spojené s večeří. Prostě k vám přijde na návštěvu jiná rodina a povídáte si spolu, pojíte a případně navážete přátelství. Z televizní zprávy jsem rovněž zaznamenal, že ten někdo, kdo to vymyslel a zprostředkovává, je nezisková organizace Slovo 21. Dobrý nápad, bohulibá činnost, napadne vás možná v první moment stejně jako mě. Co je k jeho realizaci potřeba? Seznam zájemců a pár telefonů či mailů. Brnkačka.

Důvěřuj, ale prověřuj! A tak jsem se v roli starého šťourala proklikal na webové stránky téhle „neziskovky“. (02-12-2016)

Na Twitteru proběhla moc pěkná diskuse na margo mého článku o České televizi a jejím nočním speciálu o amerických prezidentských volbách. Pobavilo mě to, neb je to pro ČT, její lidi a její způsob práce krásně definiční. A doplňuji ještě, že Česká televize ten úžasný speciál ze svého iVysílání stáhla, takže momentálně není dostupný. Posuďte sami: (16-11-2016)

Pokud by si někdo z minula myslel, že Česká televize již dosáhla svého dna, v noci z úterý na středu byl vyveden z omylu. Málokdy se vidí něco tak strašného, jako byl českotelevizní noční speciál k americkým prezidentským volbám. Amatérismus, propaganda, nevkus, šílená dramaturgie a nakonec pohřební atmosféra. Na Kavčích horách zřejmě žijí v přesvědčení, že co divák to idiot, který si alternativní informace neumí vyhledat jinde, pročež spoléhá pouze na cinknutý servis českotelevizních propagandistů. Jenže divák s mozkem v hlavě při podobných příležitostech zároveň surfuje po všech možných serverech. (12-11-2016)

Jak to v noci z úterý na středu dopadne? Přál bych si, aby vyhrál Trump. Byla by to další skvělá facka namyšleným, namistrovaným politickým panákům, u kterých je víceméně šumafuk, zda jsou jakoby zprava či zleva.

Pokud ale budeme vycházet ze seriózních zdrojů, jako je kupříkladu americký server Real Clear Politics (RCP), čísla z průzkumů dávají větší šanci Clintonové. (07-11-2016)

Na adresu těch kašparů, co chtějí vyvolat týdny občanského neklidu, jsem právě odeslal mail tohoto znění: Jděte se vycpat, šašci!  Vy demokracii uznáváte jenom, když je po vašem.  A vůbec nejsměšnější je, když se demokracie dovolávají lidé, kteří ji sami vůbec nectí. Pohrdám Vámi! (28-10-2016)

Nic se nezměnilo, vše je při starém. Jen přišla další z vln. Metody práce Lži a Nenávisti, které si u nás – bůhvíproč – říkají Pravda a Láska, jsou pořád stejné. Je to jak přes kopírák. Vždy se najde nějaká záminka, načež hoši a děvčata, co spolu mluví a co jsou rozesetí v různých politických stranách, médiích a neziskovkách, vystartují a jako na povel spustí kanonádu. A pak to jede. Noviny, televize, časopisy, internet – prohlášení střídá prohlášení, stanovisko střídá stanovisko, následují okázalá gesta a pózy, věční a stále stejní petenti se mohou upodpisovat, politický kýč kvete v té nejkoncentrovanější podobě. (24-10-2016)

Z letošních i minulých výsledků voleb do Senátu plyne jediné. Občané České republiky nechtějí dvoukomorový parlament, nechtějí Senát, považují jej za úplně zbytečný. Výsledky sice platí, i kdyby k volbám přišel jen jeden jediný volič, nicméně legitimita senátorů, které volí pouhých patnáct lidí ze sta a někde i méně – ano, takhle zoufalá je volební účast – je otřesena. Vzniká z toho začarovaný kruh nedůvěry občanů k celé politické sféře. Jestliže s tím něco neuděláme, dříve či později na to demokracie v naší zemi dojede. (22-10-2016)

Českou televizi v téhle podobě je třeba zrušit. Proč? Protože se zcela zpronevěřila svému poslání a namísto poskytování „objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“ (přesně tak to předepisuje zákon) se stala hlásnou troubou jedné (eurohujerské) názorové skupiny. Platíme si ji všichni, ale do hlav nám valí bludy jedné (minoritní) party. (03-09-2016)

Hepeningy, jako byl ten „islamistický“ na Staromáku, zrovna nejsou můj šálek čaje, ale jedno se Martinovi Konvičkovi povedlo dokonale. Geniálním způsobem demaskoval zhovadilost současné mocenské garnitury – koaliční i opoziční, politické i mediální –, v důsledku čehož se brutálním způsobem provalilo, že už zase žijeme v totalitě. (23-08-2016)

V normální demokratické zemi to probíhá asi takhle: Proběhnou volby. Ten, kdo vyhraje, vládne. Ten, kdo prohraje, jde do opozice, přičemž opozice je tu od toho, aby toho, kdo vládne, kritizovala a zároveň nabízela variantní řešení. V případě poměrného volebního systému se samozřejmě může také stát, že vládu, respektive na komunální úrovni radu, nesestavuje vítěz, nýbrž ten, kdo dá dohromady většinovou koalici. Vítěz voleb tak může skončit v opozici, takže pak je na něm, aby vládnoucí koalici kritizoval a nabízel variantní řešení. (13-08-2016)

Když se v listopadu 1989 složil komunistický režim, zdálo se, že pravda a láska opravdu zvítězily nad lží a nenávistí. Lidé byli nadšení a věřili, že demokracie slavně pokořila totalitu. V roce 2016 je všechno jinak. Zprofanovaná Pravda a zprostituovaná Láska se přeměnily na lež a nenávist a chapadla totality už zase demokracii rdousí. Co se to stalo? (06-07-2016)

Dějí se úžasné věci. Přestože nastal brexit, ráno úplně normálně vyšlo slunce. Jak je to možné? Jsem zmatený a stále marně čekám před obrazovkou ČT24 na vysvětlení.

Zaměňovat Evropskou unii za Evropu je zločin století. Říkat, že ten, kdo je pro EU, je proevropský, a ten, kdo je proti EU, je protievropský, je novodobá osvětimská lež. Jestliže veřejnoprávní Česká televize – a nejenom ona – tuhle rétoriku používá, dopouští se neodpustitelného zločinu. (25-06-2016)

Jen málokdo v téhle zemi napsal za éry Petra Nečase, to znamená především v letech 2012 a 2013, tolik kritických článků o způsobu jeho vládnutí jako já. Klidně si to můžete zkontrolovat třeba v archivu Neviditelného psa nebo na mých osobních webovkách. Předesílám to proto, abych a priori vyvrátil jakákoli podezření, že se Nečase a Jany Nagyové, nyní Nečasové, již třetí rok obětí šílenství olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, zastávám z nějakých politických sympatií. Je to právě naopak. Přesto nyní po dalším z osvobozujících rozsudků volám: Bravo soudkyně Králová! (18-06-2016)

Kdo je vítěz a kdo poražený? Skoro to vypadá, že vítězem je spíše ten, co prohrál, zatímco ten, co zvítězil, to své vítězství spíše utrpěl. Úplný debakl pak stihl dosavadní hegemony rakouské politiky – lidovce a sociální demokraty. Aby zastavili toho třetího vzadu – Svobodné, společně podpořili zeleného kandidáta, bývalého předsedu extremistické, nesystémové, levičácké partaje. A ani tohle souručenství typu „všichni proti jednomu“ málem nestačilo. (24-05-2016)