Články – 2012

Ano, Václav Havel se zasloužil o naši svobodu, o tom žádná. Ale demokrat, který se jde před volbami spolu s ostatními postavit na startovní čáru, aby pro realizaci svých představ získal potřebný mandát, to věru nikdy nebyl. Tak to naopak vždy dělal Václav Klaus. Ani Havlova elitářská koncepce nepolitické politiky žádnou zárukou demokracie není. A bez demokracie může i svoboda, dříve než se nadějeme, zmizet jak pára nad hrncem. O demokracii v naší zemi se zasloužil Václav Klaus. (17-12-2012)

Přemýšlím, zda se Milan Šmíd již definitivně zbláznil, či zda mu osobní zášť jen zatemnila mozek. Na jeho poslední výplod (Objektivita jako politický klacek aneb Případ TV3 po jedenácti letech) jsem původně vůbec nechtěl reagovat. Stará moudrost praví: čím víc se s lejnem mažete, tím víc smrdí. Ale když si Šmíd na své Louči následně ještě přisadil, shledávám, že na hrubý pytel je třeba hrubé záplaty. Nic nového nepochopili, nic nového se nenaučili, říká se o bolševicích a Milan Šmíd je toho další hezkou ukázkou. Stačí, když se na chvíli zapomene a odloží škrabošku své současné „demokratické“ intelektuální přetvářky, rázem je tady starý známý komunistický demagog. Však také má ze své minulosti normalizačního kádru socialistické Československé televize na co navazovat. (16-12-2012)

Rok se s rokem sešel a účty za telefon mi chodí stále stejné. Kde je to zlevnění o polovinu, které slibovali všichni ti rychlokvašení, náhle se objevivší telekomunikační odborníci? Objem peněz protékajících sektorem za poslední rok poklesl o pětinu, což je, jako by kamsi zmizel celý jeden T-Mobile, nicméně já se stále těším, jak to superministr Martin Kuba spolu s Ondřejem „Takjsemtohodebilasundal“ Malým zařídí. Koupil jsem si na to lístek do první řady. (10-12-2012)

Když něco někomu seberete, je to krádež. Když něco někomu seberete, ale předtím to naoko přejmenujete, je to legální postup. Asi tak se dá s jistým zjednodušením interpretovat rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) v kauze Prima versus regionální televize ze sítě RTA. Předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Kateřina Kalistová a místopředseda Milan Bouška v neskrývaném nadšení nad rozsudkem NSS nyní sepsali vítěznou tirádu pod názvem Konec jedné mediální bubliny. (10-12-2012)

Kdybych namísto sledování speciálu ČT 24 Sarajevský atentát – 15 let poté raději hodinu chytal lelky, byl by to smysluplněji využitý čas. Chce to opravdu hodně nadstandardní tvůrčí impotenci věnovat důležité historické události celou hodinu a nesdělit prakticky vůbec nic. Kapitola sama pro sebe je moderátor Daniel Takáč. Chce to pro změnu opravdu nadstandardní moderátorský talent, skákat hostovi do řeči pokaždé, když se přiblíží pointě nějakého sdělení, a odvádět hovor do předem připravených kolejí jalového scénáře. (29-11-2012)

Je to fakt síla, když banda soc-bolševických demagogů na Václaváku vykřikuje, že demokracie vypadá jinak. Svoji představu o demokracii už jednou odboráři a komunisté sloučení se sociálními demokraty předvedli. Říkali tomu „lidová demokracie“. Zůstaly za nimi tisíce mrtvých, statisíce vězněných a miliony okradených. (25-11-2012)

Je v tom možná kus symboliky, že mě čas zavál do Kambodže zrovna v okamžiku, kdy někteří mí spoluobčané dospěli k přesvědčení, že nejlépe jim bude, když správu věcí veřejných opět svěří do rukou bolševikům. Když se v roce 1975 Pol Potovi Rudí Khmerové (tak si kambodžští komunisté říkali) zmocnili vlády, lidé je také vítali jako osvoboditele. To ještě netušili, že Pol Pot a jeho soudruzi se rozhodli vybudovat v Kambodži opravdový komunismus a že svoje představy dovedou k dokonalosti, jakou svět zatím ještě nepoznal. Začal nejšílenější experiment lidských dějin. (20-11-2012) 

23. kongres ODS v Brně postrádá logiku. A to zdaleka ne jen proto, že na něm zazněl i můj kritický projev, ačkoli jsem na něm fyzicky nebyl přítomen, poprvé v jednadvacetileté historii ODS. S o to větším zájmem jsem si po návratu z asijských cest prostudoval jeho průběh. Snad budou postřehy a rozpaky odesáckého pamětníka a zakládajícího člena zajímat i vás. (15-11-2012)

Co z toho všeho plyne? Klidně na obrazovce manipulujte, klidně lžete, klidně (na objednávku) sestřelujte, klidně pomlouvejte, nic se vám nestane. Rada pro vysílání to přikryje. A ještě jedna věc mě napadá. V kontextu rozhodování o televizi Prima z poslední doby to vypadá, že ať už přímo v Radě či uvnitř jejího úřadu má Prima mocné zastánce a ochránce. (29-10-2012)

Za dob Václava Klause se o ODS říkalo, že je to strana jednoho muže. Klaus samozřejmě byl a je dominantní osobnost, nicméně pamětníci si jistě vzpomenou, jak neúnavně objížděl republiku, setkával se s občany i členy vlastní strany a každou chvíli vytahoval notes, do kterého si dělal poznámky. Není mi známo, že by Petr Nečas měl podobný notes, a i kdyby měl, nebyl by mu asi nic platný, protože mezi lidi moc nepřijde. Jestli někdy byla ODS stranou jednoho muže, který se o ničem neradí ani s členskou základnou své vlastní strany, ani s vlastním poslaneckým klubem, tak je to právě teď. Ostatně Nečasovo svolání volebního kongresu v šibeničním termínu, kdy se žádná seriozní diskuse o personálních ani programových otázkách prostě nedá stihnout, mluví za všechno. (21-10-2012)

Je mi líto, ale Nečasův postup se nedá interpretovat jinak, než že předseda ODS pohrdá vlastní členskou základnou. Jak se k Nečasově podpásovce postaví Výkonná rada ODS jako nejvyšší orgán mezi kongresy? (14-10-2012)

Paradoxní je, za co to nezávislý orgán státní správy, totiž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, vlastně bojuje. Za dodržování zákonnosti? Ale vůbec ne! Bojuje za to, aby televize Prima získala zadarmo něco, konkrétně vysílací a reklamní čas regionálních televizí RTA, co má zcela jasně vyčíslitelnou hodnotu. Postrádá to jakoukoli logiku. Nabízí se proto otázka: Proč členové rady bojují za ekonomické zájmy FTV Prima? Co je k tomu motivuje? (09-10-2012)

Vrána vráně oči nevyklove, říká staré přísloví, a 13. komnata Věry Jourové (ČT1, 5. 10. 2012), pod kterou je podepsána novinářka Jana Ciglerová, to znovu potvrzuje. Ten samotný příběh křivého obvinění, vazebního věznění a politické, mediální a společenské dehonestace Věry Jourové je strašný. Ještě strašnější je ovšem další kontext, který divákovi Jana Ciglerová zamlčela. To nejdůležitější totiž zůstalo nevysloveno. Proč? Protože vrána vráně oči nevyklove. (06-10-2012)

Takže až nebudete spokojeni se svým životem, nehledejte vinu na prvním místě sami u sebe. Až nebudete souhlasit s komentáři Václava Klause nebo nějakého jiného politika, jenž se vám zajídá, respektive až si pomyslíte, že některý z těchto politiků by si snad mohl myslet, že s ním souhlasíte, utíkejte si koupit pistoli nebo nějakou jinou zbraň a neváhejte po dotyčném pálit. Vždyť jak jinak na sebe můžete upozornit. To vám vzkazuje Jiřina Šiklová, na rozdíl od Filipa oblíbená mluvící hlava hlavního proudu našich svobodných médií. (30-09-2012)

Asi mě za to pár lidí opět nebude mít rádo, nicméně neodpustím si několik hodně jedovatých poznámek. Že šlo o naprosto transparentní lumpárnu, bylo již v roce 2006 jasné každému, kdo nemá IQ tykve. Přesto české justici trvalo rozmotání téhle banality šest let. Svoboda svoji zlodějnu realizoval v týmovém trikotu televize Prima a s podporou armády jejích právníků. Rada pro vysílání šest let akceptovala, že namísto toho, kdo si s jejím souhlasem televizi řádně koupil, vysílal a zisk kasíroval podvodník a zloděj. (26-09-2012)

Existuje velká pravděpodobnost, že Janek Kroupa, ano, ten, co se nyní v rámci propagace restartu nováckého magazínu Na vlastní oči živí kobylkami, skončí s novinařinou. Proč? Protože je to jistě poctivý mladý muž a princip, který tak rád uplatňuje na politiky, jistě vztáhne i sám na sebe. Jaký princip? Princip, že když něco totálně zfušujete, měli byste se pakovat z veřejného prostoru. (21-09-2012)

Přišel mi úřední dopis od předsedy vlády. Řízení o mém (a mých kolegů) odvolání z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) z roku 2003 se zastavuje. Neexistuje proti tomu již žádný opravný prostředek. Černé na bílém tak nyní máme definitivně potvrzeno, že de jure jsme nikdy nebyli odvoláni. Trvalo to deset let. Deset let bezpočtu soudů, deset let odvolávání se proti odvolání, deset let prasáren politiků, šikany úředníků a ignorace soudců. Statisíce korun investovaných do očištění jména. (20-09-2012)

Je to možná jen taková drobnost a koneckonců, jestli to tak MF Dnes, respektive její internetová odnož iDnes.cz chce dělat, je to jen a jen její věc. Ostatně je to soukromý podnik a žádný zákon ani nařízení tím neporušuje. Přesto je to u média, jež jistě chce být vnímáno jako seriozní, věrohodné a nestranné, na pováženou. O co jde? (03-09-2012)

A tak přicházejí přátelé přátel a kamarádi kamarádů. O jejich skutečných vazbách, motivech a závazcích sice nikdo nic neví, ale o to víc tomu kdekdo tleská. Závěrem ještě gratulace Nečasovi a Kubovi. Na pažbu likvidace vlastních lidí si mohou vyrýt další zářez. (29-08-2012)