Autor: <span>Petr Štěpánek</span>

Moderátor František Lutonský udělal všechno, ale opravdu všechno, pro to, abychom se od pozvaného hosta, ministra financí Miroslava Kalouska, o kauze IPB nedozvěděli pokud možno vůbec nic. Nenechal jej dokončit jednu jedinou myšlenku. Zda tak pan redaktor činil kvůli své nebetyčné sebestřednosti, naprostému amatérismu či v žoldu některé zájmové skupiny, je vcelku jedno. Každá z těchto variant je pro Českou televizi smrtící. (05-01-2011)

Hospodářské noviny píšou o návratu Václava Junka do velkého byznysu (ZDE). Zmiňují, že po bývalém Junkově impériu s názvem Chemapol zůstaly dluhy 17 miliard korun. Dočteme se rovněž o Junkových minulých i současných kontaktech i o jeho předlistopadovém angažmá v KSČ a StB. Jedna důležitá informace ovšem v článku jaksi chybí. (26-12-2010)

Před deseti lety proběhla tzv. televizní krize, největší otřes demokracie v polistopadové éře naší země. Pozadí tehdejších událostí jsem v roce 2004 popsal v knížce   Válka o Novu v kapitole Vzbouření na Kavčích horách. Možná nebude na škodu si to připomenout. V mezidobí jsem zaznamenal, že řada lidí, kteří tehdy stáli na straně vzbouřenců, změnila názor. Těší mě, že já po šesti letech nemusím měnit byť jedno jediné slovo. Přidal jsem jen mezititulky. (10-12-2010)

„Je to další krok, který nadbíhá lidské závisti,“ okomentoval úmysl generálního ředitele České televize Jiřího Janečka uveřejňovat výši honorářů umělců herec a scénárista Zdeněk Svěrák.

Inu, chce to vpravdě mimořádnou dávku pokrytectví chovat se jako Milouš Jakeš a zároveň druhého k Jakešovi přirovnávat. Byla to totiž tradiční partička našich notorických petičníků včetně Svěráka, jež hezky po jakešovsku na Janečka vytáhla výši jeho platu. (08-12-2010)

Ano, Česká televize se vymkla kontrole. Ale nestalo se tak teď, nýbrž již před deseti lety. Jiří Janeček není příčinou, nýbrž produktem tohoto procesu. Některým signatářům dopisu předsedům parlamentních politických stran asi skutečně jde o Českou televizi, jenže řadě jiných evidentně o jejich vlastní ekonomické zájmy, totiž o přesměrování penězovodu z veřejnoprávní televizní kasičky od konkurentů do jejich vlastních kapes. Ne, že by signatáři neměli v něčem pravdu, problém je ale v tom, že právě řada z nich sebedestrukčnímu vývoji ČT napomohla, když aktivně podporovala televizní vzbouření. Dnešní generální ředitel je také bývalý vzbouřenec. (05-12-2010)

Málokdy se stává, že stopa z místní politiky se tak výrazně otiskne do politiky nejvyšší. Členům ostravské ODS se to podařilo.

Ten bonmot už před lety používal Vladimír Mečiar. Jak se stupňuje slovo nepřítel? Nepřítel, úhlavní nepřítel, koaliční partner. Mečiara můžeme doplnit o čtvrtý – nejvyšší – stupeň nepřátelství: spolustraník. Vzájemná nenávist, kterou dovedou vyvinout znepřátelené frakce uvnitř jedné strany, bývá bezmezná. (24-10-2010)

Na schůzku se dostavily Kateřina Emmons a Katherine Emmonsová. Přišly také Kateřina Jacques a Catherine Jacquesová. Dorazila i Kaplický.

Takovéto věty bychom si klidně mohli v českých novinách přečíst, neboť nějaká jmenovkyně naší úspěšné střelkyně v některé z anglofonních zemí nepochybně existuje, právě tak jako jmenovkyně bývalé zelené poslankyně někde ve Francii. Paradoxní ovšem je, že při stávající novinářské praxi si příjmení českých Kateřin přečteme v nepřechýlené podobě (Emmons a Jacques), zatímco příjmení jejich anglických či francouzských jmenovkyň nám budou servírována s koncovkou „ová“ (Emmonsová a Jacquesová). (20-10-2010)

Tak prý tu proběhla kroužkovací revoluce, jež změnila politické klima v zemi. Opakovaně o tom píší slovutní komentátoři, tvrdí to různí politologové, pochvalují si to i další lidé, nedávno v MF Dnes třeba také Pavel Kohout, ten spisovatel, nikoli ekonom. Opravdu? Revoluce? A ještě k tomu kroužkovací? Ale vůbec ne! Spíš platí jiná teze: Lidé chtějí být klamáni, a proto také klamáni jsou. Metoda? K příčinám jsou přiřazovány jiné důsledky a důsledkům falešné příčiny. (12-09-2010)

Někteří novináři przní češtinu, zvláště pak editoři, páchající titulky. Čeština má krásnou vlastnost, že umí přivlastňovat. Prznitelé ale přídavná jména přivlastňovací nahrazují podivným genitivem, někde jsem četl, že odporným ruským genitivem, tj. 2. pádem podstatného jména, jemuž je přivlastňováno. Tady je namátkou pár příkladů z posledních dní. (01-08-2010)